10
Dlouhodobá péče – geriatrické aspekty a kvalita
práce a zejména spolupráce mezi jednotlivými odborníky a profesemi. Pacienti ohrožení amputací jsou na toto oddělení odesíláni svými praktiky či specialisty a oddělení dále organizuje jejich péči a provází je situací před amputací a po amputaci. Celý tým oddělení (tedy jak lékaři, tak fyzioterapeuti, nutriční, ale i sociální pracovníci) se podílejí na co nejpodrobnějším vyhodnocení funkčního stavu a společně s chirurgy příslušného místního chirurgického pracoviště a protetiky, kteří jsou přítomni již v této fázi rozhodování a společně s pacientem plánují celý postup. Rozhodují se pro optimální operační přípravu a operační postup, a to nejen s ohledem na zhojení rány, ale zejména s ohledem na to, jaké protetické řešení či zajištění pomůckami bude pro daného pacienta optimální. Poté, co je končetina operována a amputována se ve spolupráci s rehabilitačním týmem začíná včasná rehabilitace a formuje se pahýl. Jakmile to je jen trochu možné, tedy po zhojení operační rány, přistupuje se k protetickému řešení, pokud bylo rozhodnuto, že se bude pro pacienta vyrábět protéza. Protetik vyrobí prozatímní protézu, podle potřeb pacienta ji upravuje, „aby netlačila“ (což není otázka jen komfortu pacienta, ale také toho, aby se noha neodřela, rána neotevřela, nevznikl zánět apod.). Na této prozatímní protéze pacient rehabilituje, zatímco se postupně vyrábí protéza definitivní, dobře padnoucí, se kterou pacient, zrehabilitován odchází zpět domů. K tomu přistupuje ještě několik dalších „maličkostí“: Pacient se dozví, jaké pomůcky může využívat, jak lépe přizpůsobit prostředí, ve kterém žije. On i jeho rodina jsou informování o závažných situacích, které by se mohly vyskytnout, a také se dozví o možnostech služeb v okolí, kde žije. Výsledky tohoto procesu jsou skvělé. Téměř všichni pacienti protézu používají. Nyní bychom si měli položit otázku: Čím to je, že pacienti výše uvedeného pracoviště odcházejí s funkční a používanou protézou, zatímco mnoho „našich“ pacientů (tedy pacientů po amputaci vyššího věku v České republice) nakonec protézu nemá či nepoužívá, a to i přesto, že jim byla vyrobena a dodána? Tím kouzlem je interprofesionální spolupráce oborů a pracovníků s cílem vyhodnotit potřeby pacienta a vyhovět jim nejen v rámci „svého“ oboru (tedy například jen docílit zahojení rány z pohledu chirurga) – ale s ohledem na kvalitu života člověka, který je nám svěřen či kterému poskytujeme péči. Protézy patří mezi nejnáročnější a nejnákladnější zdravotnické prostředky (1). Je ale mnoho daleko jednodušších zdravotnických prostředků, pomůcek, které mohou zejména pacientům vyššího věku významně zjednodušit život a zlepšit jeho kvalitu. Pacienti, kteří je potřebují, se u nás mnohdy setkávají s těžko zvládnutelnými problémy. Jde například o to, že danou pomůcku nemůže předepsat oddělení v průběhu pobytu nebo že oddělení následné péče či odborný lékař (geriatr či specialista medicíny dlouhodobé péče) nemohou 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214982