Jako zajímavou poznámku na okraj lze uvést, že fyzikové, kteří v minulých dvou nebo třech desetiletích zkoumali problém času, dospěli k závěru, že tak jako všechny předměty musí mít tvar, existuje-li čas, potřebuje směr toku. Z toho vyplynula otázka „šípu času“, který může svůj směr měnit. Dokonce i Stephen Hawking kdysi věřil, že pokud se vesmír začne smršťovat, čas poběží pozpátku. Ale později svůj názor změnil, jako by chtěl demonstrovat právě tento proces. Buď jak buď, čas běžící pozpátku (i když nakonec nevyběhne) nebyl tak nesmyslný, jak se původně mohlo zdát. Protestujeme, protože by to, jak si myslíme, znamenalo, že účinek by předcházel příčině, což nikdy nemůže dávat smysl. Vážná dopravní nehoda by se stala makabrózní záležitostí, kdy by se zraněným lidem okamžitě a bez následků hojily všechny rány a rozbité vozidlo by odskočilo zpět, samo se opravilo a dohladka si vyrovnalo pomačkaný plech. To není jen absurdní; neslouží to ani žádnému účelu – v tomto případě například poučení o nebezpečí používání mobilního telefonu během řízení. Obvyklou odpovědí na tuto námitku je, že kdyby čas běžel nazpátek, všechno, včetně našich mentálních procesů, by rovněž probíhalo v tomtéž novém směru, takže bychom si vůbec nevšimli něčeho nepatřičného. Takové nekonečné neřešitelné spory a zdánlivé absurdity však dospějí ke šťastnému konci, pokud v povaze času uvidíme to, čím je – biocentrickou konstrukci, biologický výtvor, který je výhradně praktickou funkční pomůckou v mentální soustavě některých živých organismů, sloužící v určitých funkčních aktivitách. Abychom tomu porozuměli, představme si na chvíli, že sledujeme – majíce na zřeteli Zénónovu aporii s šípem – film o soutěži lukostřelců. Nějaký lukostřelec vystřelí a šíp letí. Kamera sleduje trajektorii šípu od luku k terči. Projektor se najednou zastaví na jediném políčku s nehybným šípem. Díváme se na obraz šípu uprostřed letu, což je samozřejmě něco, co by se při skutečné soutěži stát nemohlo. Přerušení filmu nám 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214968