jsem si četla knížku a neodpovídala jsem mu. Vešel do ložnice a zcela úmyslně mě nazval jistým „jménem“. Pohár kupodivu nepřetekl, když mě mlátil, kopal, škrtil nebo mi plival do obličeje. Přetekl až ve chvíli, kdy jsem uslyšela tu nadávku. Pohlédla jsem na něj přes okraj knihy a klidně, nevzrušeně řekla: „Právě jsi to zkazil. Skoncoval jsi s naším manželstvím.“ Srdce se mi ani nezrychlilo a já se vůbec nebála. Z jeho výrazu jsem poznala, že tentokrát je to jiné. Moje pohrůžka už nebyla planá. Sklopila jsem oči a dál si četla. Chvíli tam jen stál a civěl na mě, pak tiše odešel z ložnice. Tu noc spal na pohovce. Jsem přesvědčená, že se mě skutečně bál. Hned ráno jsem zavolala stěhovákům a na příští sobotu objednala stěhování. Konečně svoboda.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214940