„Můžu ti půjčit jazyk,“ řekla a půjčila. Velká, vařená jahoda, stále ještě hodně horká. Vcucl ji tak daleko, jak to šlo. Tiskl Adu k sobě a jazykem lačně lízal její patro. Brady už měli úplně mokré. „Kapesník,“ řekla a nenuceně mu zajela rukou do kapsy kalhot, ale vzápětí ji zase vytáhla a nechala Vana, ať ho vyloví sám. Bez komentáře. („Ocenil jsem tvůj takt,“ řekl jí, když s pobavením a úžasem vzpomínali na tu extázi a na ty rozpaky. „Ale ztratili jsme spoustu času – nenahraditelné opály.“) Naučil se její tvář. Nos, tvář, brada – všechno mělo tak jemné obrysy (z perspektivy času připomínající dávné dárky z lásky, široké dámské klobouky s květinami a nestydatě drahé kurtizánky ve Wicklow), že sentimentální obdivovatel si mohl klidně představit, že její profil vykrojil bledý třapeček třtiny, ten nemyslící člověk – pascaltrezza –, zatímco dětštějšímu a smyslnějšímu prstu by se líbilo – a líbilo se – prozkoumat pohmatem ten nos, tu tvář, tu bradu. Reminiscence, tak jako Rembrandtova plátna, jsou temné, ale sváteční. Ty, jež si vybavíme, se pro tuto příležitost vyparádí a sedí nehnutě. Paměť je fotografický ateliér de luxe na nekonečné Fifth Power Avenue. Stužka z černého sametu, jíž si ten den stáhla vlasy (v den, kdy v mysli vznikl ten obrázek), se leskla na hedvábí skrání a na křídově bílé pěšince. Dlouhé zplihlé vlasy jí splývaly na záda a jejich proud rozdělovalo rameno, takže prameny černého bronzu prosvítala s trojúhelníkovou elegancí matně bílá šíje. Stačilo zdůraznit mírné ohrnutí jejího nosu, a proměnil se v Lucettin; trochu ho uhladit, a stal se čumákem samojeda. Obě sestry měly z hlediska ideální mramorové krásy smrti přední zuby trochu moc velké a spodní ret příliš plný; a protože nos měly neustále ucpaný, obě (zvlášť později, v patnácti a dvanácti) vypadaly z profilu poněkud zasněně či omámeně. Matná bělost Adiny pleti (ve dvanácti, šestnácti, dvaceti, třiatřiceti a tak dál) byla nesrovnatelně výjimečnější než Lucettin zlatavý pel (v osmi, dvanácti, šestnácti, pětadvaceti, 100
Nabokov-ADA_TISK.indd 100
6. 11. 2015 17:28:14 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214918