KAPITOLA PÁTÁ
LEPŠÍ ŽIVOT V roce 1991 uskutečnil mladý lékař jménem Bill Thomas v městečku Nový Berlín ve státě New York experiment. V podstatě nevěděl, co dělá. Bylo mu jedenatřicet, měl za sebou necelé dva roky rezidentury v oboru rodinné medicíny a právě přijal místo vedoucího lékaře v pečovatelském ústavu Chase Memorial, v zařízení, které pečovalo o osmdesát zcela nesoběstačných starých klientů. Zhruba polovina z nich byla hendikepována fyzicky, čtyři z pěti měli Alzheimerovu chorobu či nějakou jinou formu mentálního postižení. Thomas doposud pracoval na urgentním příjmu místní nemocnice, která stála prakticky naproti tomuto domovu. Na urgentní příjem přicházeli lidé s konkrétními řešitelnými problémy – třeba se zlomenou nohou nebo korálkem v uchu. Byl-li pacientův problém komplexnější – například si nohu zlomil vlivem své demence – měl Thomas za úkol tyto okolnosti ignorovat nebo s nimi poslat dotyčného někam jinam, například do domova pro seniory. Nové místo přijal proto, že chtěl dělat něco jiného. Zaměstnanci Chase Memorial neviděli na svém pracovišti nic mimořádně problematického, ale na Thomase tu jako na nově příchozího koukalo z každého rohu zoufalství. Ústav na něj působil velmi skličujícím dojmem. Zatoužil to napravit. Zprvu se o to snažil způsobem, jejž znal jako lékař nejlépe. Když viděl obyvatele domova, ploužící se po chodbách jako stíny bez špetky života, napadlo ho, že mají možná nějaké dosud nediagnostikované obtíže nebo užívají léky v nevhodné kombinaci. Jal se tedy obyvatele vyšetřovat, posílat je na různá vyšetření a měnit 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214914