Ú VO D
97 ]
U případů agnózie nebo amnézie si dovedeme dobře představit, že jde o poruchu funkce nebo o ztrátu schopnosti. U pacientů s hypermnézií a s hypergnózií však vidíme, že gnosis a mnesis jsou pořád aktivní, plodné, přirozené — a přebujelé. Proto se musíme dostat od neurologie funkcí k neurologii akce, činnosti. K neurologii života. Tento zásadní krok musíme udělat; nutí nás k tomu choroby nadbytků. Jen tak budeme moci zkoumat „život duše“. Tradiční neurologie se svým mechanistickým pojetím, s důrazem na deficity, se od skutečného života vzdaluje. Protože všechny funkce mozku — nebo přinejmenším jeho vyšší funkce — představivost, paměť a vnímání — jsou složkami aktivního duševního života. Ale ten je klasické neurologii vzdálen. My se teď budeme těmito živoucími, často individuálními schopnostmi mozku zabývat. Zejména těmi případy, kdy jsou „vybuzené“ a vysoce aktivní. Taková zvýšená aktivita nepřináší vždycky zdravou plnost duševního života. Může vést také ke ztrátě pevných obrysů a hranic, k odchylkám a výstřednostem, k oné přílišnosti, kterou lze vždycky zjistit u pacientů, jimž hrozí ztráta vnitřní rovnováhy a sebeovládání. Pak se jich zmocní záplava popudů, představ a energie; ovládne je posedlost (nebo odcizení), protože jejich duševní funkce se vymkly regulaci a všem daným pravidlům i závislostem. Nebezpečí, že se vymknou a přebují, je ovšem zabudováno do samotné podstaty růstu a života. Všechna možná „hyper“ se mohou zvrátit v monstrózní, perverzní úchylky, v parastavy. Hyperkinézie směřuje k parakinézii: k nadměrné pohyblivosti, k tikům, k posunčině. Hypergnózie se snadno změní v paragnózii: v perverzní představy, bludy a přeludy, ve zbrklé úsudky, v morbidní pocity. Vrcholy parastavů mohou snadno přejít do násilnictví a neovladatelných vášní. Taková choroba se často hlásí jako dobrá nálada až rozjařenost, jako pocit výborného duševního zdraví; její zhoubná podstata se projeví později. To je krutý paradox, chiméra, jeden z triků přírody. Přitahuje mnohé umělce, zejména ty, kteří spojují chorobné stavy s uměním. Tak se toto téma — zároveň dionýsovské, venerické a faustovské — stále vrací v díle Thomase Manna. Horečnaté výšiny tuberkulózních pacientů v Kouzelném vrchu, syfilitické inspirace v Doktoru Faustovi a venerická zhouba v jeho posledním díle Oklamaná jsou jednoho rodu.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214618