Prvky spravedlnosti vém případě otázkou není, zda nějaká koncepce spolupráci podporuje, ale zda jednání podle ní spolupráci vyvolává, navozuje. Revanšování se dobrem úměrně dobru, kterého se nám dostalo, v testu obstojí. Když se lidé revanšují, učí tím lidi kolem sebe, aby spolupracovali. V tomto procesu spravedlnost nejen respektují, ale i jí pomáhají se rozvíjet. Pěstují konkrétně takovou formu spravedlnosti, která lidem umožňuje, aby žili společně v míru.11 Když přemýšlíme o pedagogické funkci reciprocity, pomoc Vomáčkovi a ne-pomoc Novákovi dobré chování neupevňuje. Ke každému vysíláte zprávu a v obou případech zprávu špatnou. Co se týče rizika vyslání špatných zpráv, zdá se být oplácení dobrého dobrým a špatného špatným srovnatelné. S oplácením špatného stejnou mincí tu je ale jeden zvláštní problém: Lidé nejsou schopni přijímat negativní zprávy. Téměř nikdy si nemyslí, že roztržku začali oni. Zprávu vyslanou jako odplatu vnímá přijímající jako vypálení první rány, což samo o sobě volá po odvetě a vede ke kruhu násilí. Souhlasím s Beckerem, že vracet dobro pomocí dobra a zlo pomocí zla jsou různé dispozice. Ačkoli v konkrétních případech není nic zaručeno, oplácet dobro dobrem obecně vychvalujeme, zatímco vracet zlo zlem je nebezpečná a komplikovaná praxe, kterou zkrátka žádná společnost nemůže velebit. Má teorie nezaujímá k oplácení zlého zlým žádnou pozici. Něco z toho, co zde uvádím, možná někomu může pomoci ospravedlnit aspekty oplácení zlého zlým, ale tak či tak nic netvrdím.12
Pluralismus Definoval jsem princip reciprocity zhruba takto: Můžete-li, revanšujte se dobrem, které je úměrné tomu, jakého se vám dostalo. Nepokoušel jsem se formulovat princip tak, aby byl imunní vůči protipříkladům. Prvním úkolem bylo jasně předložit myšlenku. Snadno si představíme případy, kdy by takto definovaná reciprocita byla nespravedlivou. Jsou-li Novák 88 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214607