103 v jejímž projevu je zakódována jakási dávná elegance. Přispívá k tomu i její křehký půvab rusovlásky, oválný obli‑ čej s protáhlým nosem, úzké oči tvaro‑ vané jako srpek měsíce, neměnný, vá‑ bivě potutelný, záhadný úsměv. Před kamerou debutovala po boku svých kolegů z Divadla Na zábradlí ve vedlej‑ ší úloze prostitutky Moniky v Tycově komedii UŽ (1995). Režisér Tyc ji obsa‑ dil jako ředitelku školy do svého dal‑ šího filmu Smradi (2002). Mezitím na plátně vytvořila drobnější postavy ži‑ dovské dívky v Kachyňově psycholo‑ gickém dramatu Hanele (1999) a květi‑ nářky Marcely, neteře vitálního staříka Edy (S. Zindulka), v Michálkově smut‑ né komedii Babí léto (2001). Dosavad‑ ní, nepříliš početnou galerii film. rolí doplnila v posledních letech portré‑ ty mladých manželek, jejichž mužské protějšky zpodobnili I. Chmela v hoř‑ ké komedii Věry Chytilové Hezké chvil ky bez záruky (2006) a P. Šimčík v Kra‑ jňákově letní komedii Poslední plavky (2007). Jednou z mála příležitostí, jež jí nabídla televize, byla postava rybářovy ženy v pohádce Zlatá princezna (2001). SIEGELOVÁ Isabela (* 2. 8. 1966 Pra‑ ha) – herečka; manželka herce P. Sou kupa. Otec je inženýr a matka Izme‑ nie Siegelová, která byla tanečnicí Hudebního divadla Karlín, účinkova‑ la dokonce ve filmech Šest černých dívek aneb Proč zmizel Zajíc? (1969) a Hry lásky šálivé (1971). Nejen španěl‑ ské jméno, ale i atraktivní vzhled zře‑ telně exotických rysů upomíná na její argentinské předky indiánského pů‑
[siegelová] vodu z matčiny strany. Cílevědomě se připravovala na dráhu tanečnice. Z ba‑ letní přípravky Národního divadla, kde se školila u Nadi Sobotkové, byla přijata do tanečního oddělení pražské Státní konzervatoře. Zdravotní pro‑ blémy ji však už v 1. ročníku přimě‑ ly k přestupu na hudebně‑dramatický obor, který také zdárně absolvovala (1986). Po škole vystupovala v zájezdo‑ vém představení Divadla E. F. Buriana Svatba à la Longen a pak hostovala na dalších pražských scénách: v Divadle ABC (Horníčkova hra Můj strýček kau boj) a Hudebním divadle v Karlíně (Ci káni jdou do nebe, Piráti z Fortunie). S principy herecké práce před kame‑ rou se seznámila už jako konzervato‑ ristka v televizi i ve filmu, kde se jejím debutem stala epizodka ve Svobodo‑ vě psychologickém dramatu Schůzka se stíny (1982). Po další nepodstatné roličce v Kleinově komedii Jak básní kům chutná život (1987) se výrazněji projevila až v Matějkově hudební re‑ trokomedii Anděl svádí ďábla (1988), kde svým temperamentem a pohybo‑ vými schopnostmi vybavila postavu cikánské krásky Carmen, zpestřující tanečními kreacemi program luxus‑ ního nevěstince Riviéra. Mnohem čas‑ těji než ve film. ateliérech se pohybo‑ vala v dekoracích a kulisách tv. studií, kde účinkovala v dramatických insce‑ nacích (Vyzvání na cestu, 1982; Případ nevinné řeky, 1986), zábavných pořa‑ dech (Sešlost Luďka Nekudy, Praha v záři baroka), bakalářských příbě‑ zích, a především v seriálech (Slav né historky zbojnické, 1985; Alžbetin
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214601