společenství safírového srdce
Volba „Jakou?“ zeptal se Artur a Martin se také zatvářil nechápavě. „Alespoň víme, že to pro toho magora, co tu byl, neskončilo. Teď bude spřádat plány, jak se pomstít, takže si budeme moci dávat pozor.“ Artur a Martin přikývli. To znělo logicky a bylo nanejvýš zřejmé, že se Artur konečně tváří spokojeněji. Kamil ho vzal za ramena. Druhý Martin to nebude, ale asi to s ním nebude tak hrozné. „Pojďte, kluci, vypadneme odsud. Artur si tu užil ažaž a mně se tady už taky nechce být.“ „Jo, to beru,“ přitakal Martin a šinul si to hned k vchodovým dve řím. U nich se s Arturem zastavil a nevěřícně zakroutil hlavou: „Ka mile, ty nejdeš? Vždyť jsi to sám navrhl.“ Kamil však stál na místě a upřeně se díval do jednoho místa. „Haló, my jsme tady.“ Nic. Martin a Artur se vrátili ke Kamilovi, který ukázal směrem k místnosti nalevo od schodiště. Dveře byly ote vřené, takže bylo vidět dovnitř. „Podívejte se na podlahu. Z té škvíry vychází světlo.“ „A jo!“ Martin a Artur vykřikli. „Co to může být?“ zeptal se Artur. „Vždyť je to proti všem fyzikál ním zákonům.“ Martin vykročil k místnosti, která patrně bývala šatnou či skladiš těm nepotřebných věcí. „Když tě může navštívit drak a bohyně, které naše věda popírá, pak asi budeme muset některé fyzikální zákony přehodnotit.“ Martin stál na prahu, Artur a Kamil se k němu přesu nuli. „Kluci, ta dvě prkna do sebe nezapadají. Zpod nich vychází to světlo.“ „Tak se podíváme, co je pod nimi,“ Martin vešel dovnitř a vyndal z podlahy obě prkna. Pod nimi uviděli staré kožené desky. Byly méně zaprášené než ostatní věci. Martin je vzal do ruky. „Jsou lehké.“ „Čouhá z nich kousek papíru,“ Artur ukázal na horní roh, kde byl vidět zažloutlý, pomačkaný kus archu. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214593