98
MICHAL GIBODA: LÉČIT A PŘEŽÍT
Na druhý den byla veliká sláva – páté výročí začátku odporu proti Pol Potovu režimu. Slavilo se na školním dvoře s novou tribunou, před ní hrob neznámého vojína s čestnou stráží, vše přísně střeženo policejním sborem. Krátký projev měl i vedoucí našeho týmu, jemuž v češtině rozuměli další dva členové naší skupiny. Po oslavách se hosté přesunuli k nám do rezidence, do stranické restaurace, kde zejména Vietnamci malinko „přebrali“ a dělali nepřístojnosti na dvoře. Khmerové se neopíjí, hlídají se a znají míru. Výkaz práce za tři čtvrtletí (9 měsíců) 1983: −− na ambulancích bylo ošetřeno 17 894 osob; −− v parazitologické a BK laboratoři vyšetřeno 1 583 vzorků; −− v biochemické a hematologické laboratoři vyšetřeno 1 155 vzorků; −− celkem bylo vyšetřeno 2 738 vzorků stolic, sputa, krve, moče; −− v lůžkové části nemocnice bylo za 9 měsíců léčeno 2 284 pa cientů, z nichž zemřelo 62. 4. prosince 1983. Včera dopoledne byla laborantka Sunťani na politickém školení, přednášeli jim buddhismus. Od ředitele Parazitologického ústavu ČSAV jsem dostal vcelku přátelský list, ale v závěru mě varoval před publikováním článků o životě v takejské nemocnici. Konkrétně napsal: „Mohl bys mít podobné problémy jako v Košicích kvůli Liverpoolu.“ (To když jsem „vyzradil“ státní tajemství, když jsem jim zaslal izolát parazitického prvoka Leishmania tropica z irácké Basy.) Když to ředitel ústavu napsal, jistě ho na to upozornili „shora“, a to je vážné varování. Ne, ne unikneš z dosahu moci a osudu. A já se právě chystal k psaní velké reportáže pro Východoslovenské noviny, kde jsem měl pár přátel
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214568