LUCY CLARKEOVÁ
Kitty se na ni podívala prázdným pohledem. „Já jsem v lese nebyla. Vím to už několik dní – jenom jsem čekala, kdy mi to řekneš.“ Zavrtěla hlavou a řekla: „Netvař se tak překvapeně – je to jasné z toho, jak se chováš, když ti je nablízku. Nebude to trvat dlouho a všimnou si toho i ostatní. Co bude pak?“ „Nevím.“ „Šoustali jste spolu?“ „Ježíšmarja, Kit!“ řekla Lana a ohlédla se přes rameno, jestli je nemůže slyšet někdo z ostatních. „Beru to jako že ano.“ „Líbí se mi, ok. Líbí se mi moc.“ Bylo to poprvé, co to přiznala – i sama sobě. Denny byl úplně jiný než její předešlí kluci. Byl přirozeným optimistou a měl úžasně přímočarý přístup k životu. Milovala to, jak se jeho oči usmívaly, i když měl uvolněný obličej, a to, že když se smál, díval se dolů a hlavou kroutil ze strany na stranu. Milovala to, že mu bylo jedno, co má na sobě, jaký má majetek a co si o něm myslí ostatní – ale že ho uchvacovalo všechno ostatní. Prahnul po životě – po životě se vším všudy. „A co Aaronovo pravidlo?“ zeptala se Kitty. „Jasně to řekl už na začátku.“ „Já vím…“ Kittyin hlas ztichl a zvážněl. „Líbí se mi, co tady na Modré prožíváme, Lano. Moc se mi to líbí. Prosím tě, neposer nám to.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214531