Ale ten den to na procházku nebylo. Už se setmělo a sbíralo se na déšť. Obchody a novinové stánky už stáhly rolety a jen několik kaváren mělo ještě rozsvíceno. Utáhla si volnou rukou šál kolem ramen. Opravdu byla zima. Nemůže si dovolit být nemocná ani jeden den. Musí pracovat. Těch dvacet reálů na týden představovalo úlevu pro rodiče, kteří trávili nekonečné hodiny u tkalcovských stavů v Sants. Mířila k továrně na těstoviny Casa Figueras. Líbil se jí ozdobný reliéf na rohu budovy. Moc nechápala, co to ten modernismus je. V práci o něm slyšela mluvit šéfovou, která říkala, že ten styl začíná ovládat město a že vyvolává jak nadšení, tak výsměch. Pořádně těm hovorům nerozuměla, ona jenom toužila mít přesně takové držení těla a pohled jako venkovanka na reliéfu. Sešla z chodníku a zamířila na Rambla de Sant Josep. Na chodníku a markýzách obchodů se objevily stříkance kapek jako předehra lijáku, který slibovalo nebe. Vyhnula se prvním loužím a vešla do uliček ve čtvrti Born. Mezitím už lampáři začali rozsvěcovat plynové lampy, jejichž nažloutlé světlo ozařovalo ulice. Co se Carmeta pamatovala, musela se umět postarat sama o sebe, proto šla s ušima nastraženýma. Barcelona byla město zázraků, ale nepřipraveným dokázala ukázat i krutější tvář, zvlášť teď, když ulicemi pobíhal Černej pes. Nutila se k úsměvu, aby ze sebe setřásla strach, který v ní ta historka vyvolávala. Ta kletba byla oblíbeným tématem kuchařek. Podle různých a často si odporujících verzí se Černej pes objevoval za nejtemnějších nocí a proměňoval se v obřího tmavého řeznického psa. Také se říkalo, že je černý jako noc. Oči mu svítily jako rozžhavené uhlíky a z tlamy šlehal pekelný oheň. Jeden kluk z jejich čtvrti vyprávěl, že při chůzi vypaluje do dlažby otisky tlap. Také zaslechla, že zabil přinejmenším deset dívek a že je předtím strašlivě mučil. Ona těm povídačkám nevěřila, připadaly jí jako výmysly mužských dobré leda k tomu, aby se mohli tisknout ke služkám a muchlat se s nimi.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214504