Konec hledání
v žádném případě být nemůžu.“ Avšak pořád je to spojeno s obrazem: „Jsem někdo a ti ostatní jsou ostatní.“ G.: Ano. To je základ toho všeho. T.: Východisko je, že si vždycky o ostatních myslím něco špatného. Před ostatními začnu být vždycky nervózní. Myslím, že je to hodně rozšířené v různých formách. (ticho) Jsme zvyklí si vytvářet obrazy. Jde to ráz naráz. G.: Ano. (ticho) T.: Tady je tak krásně. Musím říct, že vypadáš moc dobře. G.: Díky. T.: Tak jo. Moc děkuju, Gaio. G.: Taky děkuju. T.: Rádo se stalo.Ještě se tu porozhlédnu. G.: Kdo z nich je nejhorší? (smích) T.: Ne. Žádní špatní tady dnes nejsou. Vlastně vypadají dost přátelsky. Říkám si, že kdyby se něco změnilo a oni by vypadali tak, jak chtějí, že by byli všichni špatní, nebo taky ne. Ale s obrazem můžeš dělat, co chceš. Můžeš třeba říct: „Na, tady máš 1000 EUR.“ A já si pomyslím: „Co za to bude chtít?“ Tak jako obraz, tak začíná i celý příběh, takzvaný příběh. Odkud pocházím, pak je to úplně jasné: za všechno může máma. (smích) G.: Kdo jiný? T.: Přesně tak. (smích) Díky, Gaio.
Je zbytečné pokračovat v putování Tázající: Nedávno jsem byl u psychiatričky a ta se mne ptala na dětství, na matku a tak. Nevyrůstal jsem u své matky. Pak se mne zeptala, zda se mi dostávalo něhy, když jsem u ní nevyrůstal. Ale teď o svou matku pečuji, je jí 83 let. A v okamžiku, kdy se mne na to zeptala, vyvstal před 104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214366