Kapitola 10. – Strach
systému. Do naší mysli byly otištěny negativní zážitky, traumata a také myšlenky plné strachu, které patří našim rodičům, učitelům a kultuře. A tyto strachy, skryté v našem nervovém systému, mohou být spuštěny nějakou událostí nebo podnětem, který nám připomene naše dřívější trauma. Tento proces je obvykle naprosto nevědomý. Tím, že své strachy pozorně pozoruji, aniž bych je soudil, to většinou mohu rozpoznat; jen zřídkakdy se zakládají na realitě. Někdy jsem schopen označit strach, který přichází ze strany jednoho nebo obou mých rodičů, a cítím, jak se jemně vplížil i do mého myšlení. Například když jsem byl mladý, byl u nás stále přítomný strach o peníze a přežití, přestože jsme o finanční přežití nijak bojovat nemuseli. Ale většinou jsme jen málokdy schopni vědomě rozlišit podnět od opravdového traumatu. Přijetí strachu začíná tím, že si ho přiznáme Abychom mohli přijmout svůj strach, musíme si ze všeho nejdříve přiznat, že ho máme. Když jsem byl malý, vypravoval mi otec jeden příběh. Byl to příběh o malém chlapci, který měl hrůzu z „kreplachu“. Kreplach jsou židovské ravioly. Jednoho dne si ho matka vzala stranou a řekla mu, že mu ukáže, že není důvod se kreplachu bát. Vzala ho do kuchyně a tam ho posadila. Uválela kus těsta a zeptala se ho, jestli má strach. „Ne,“ odpověděl. Ukrojila malý kousek těsta. „Máš z něčeho strach?“ zeptala se. „Ne.“ Potom vzala kousek mletého masa a vložila jej do těsta. „A teď?“ „Ne, jasně že ne!“ odpověděl chlapec. Potom vzala jeden rožek a přeložila ho. „Máš strach?“ zeptala se. „Ne.“ Vzala další rožek a přeložila ho. 113
1500372-Maitrea - Od iluzi k lasce-BC.indd 113
8.12.15 9:38
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214361