Druhý týden
by prostě s našimi novými a rozšířenými plány mohla spolupracovat. Měli jsme dost odvahy o ozdravění se pokusit, ale nechceme, aby nám vesmír opravdu věnoval pozornost. Stále se cítíme příliš jako podvodníci na to, abychom unesli nějaký úspěch. Když se dostaví, chceme odejít. Ovšemže je tomu tak! Jakýkoli, i ten sebemenší experiment, který se týká naší výchovy, nahání většině z nás velký strach. Když náš malý experiment pohne vesmír k tomu, aby otevřel nějaké ty dveře, hned se začínáme vytáčet: „Hej! Ty tam! Ať jsi kdokoli! Ne tak zhurta!“ Ráda si představuji mysl jako místnost. V této místnosti chováme všechny své obvyklé představy o životě, Bohu, o tom, co je možné a co možné není. Ta místnost má dveře. Dveře jsou stále mírně pootevřené a za nimi vidíme spousty oslňujícího světla. V tom oslnivém světle venku je množství nových myšlenek, které považujeme za příliš skvělé, a tak je tam necháváme. Útěšné myšlenky, s nimiž se cítíme příjemně, jsou s námi tady v té místnosti. Ty druhé myšlenky jsou venku, a my je tam necháváme. Ve svém běžném životě před ozdravěním – když jsme zaslechli něco divného a hrozivého – jsme jenom sáhli po klice a dveře jsme zabouchli. Pořádně. Že by vnitřní práce přivodila vnější změnu? Směšné! (Prásk dveřmi.) Že by se Bůh obtěžoval, aby napomohl mému vlastnímu tvůrčímu ozdravění? (Prásk.) Že by synchronicita podporovala mého umělce tou nečekaně příznivou shodou náhod? (Prásk, prásk, prásk.) Nyní, kdy procházíme obdobím tvůrčího zotavování, je zde jiný přístup, který potřebujeme vyzkoušet. Abychom to mohli učinit, jemně odsuneme stranou svůj skepticismus – pro pozdější použití, bude-li zapotřebí – a když
Uvažujte o sobě jako o zářící, osvícené síle, ke které zřejmě věčně promlouvá Bůh a jeho poslové. Brenda Uelandová
Bez ohledu na to, jak pomalý je film, Duch vždy dost dlouho nehybně postojí fotografovi, kterého si vybral. Minor White
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214344