Nacpat do jeho prťavé ordinace nějakou velkou krávu by byla pořádná fuška. A rozhodně by se nevešla na operační stůl. Nedá se říct, že bych velká zvířata nějak zvlášť milovala. Abych řekla pravdu, nemusím ani koně. Jde spíš o to, že když někdo chová velká zvířata, má většinou i pár malých. Přinejmenším kočku. Většinou alespoň psa. Někdy dokonce oba dva zároveň. A k tomu třeba pár králíků a křečka. A malá zvířata zbožňuju! Když taťka odejde do chlíva za zemědělcem, kterému ta nemocná velká zvířata patří, vyskočím z auta a vydám se hledat zvířata malá. Super je, že vůbec nevadí, když člověk špatně vidí. Pokud jsem se na výletech do taťkovy práce naučila jediné, pak to, že nejdůležitější je dobře slyšet. Malá zvířata se totiž na statcích schovávají na nejroztodivnějších místech. Jednou mě pískavý zvuk zavedl do garáže, kde jsem na kapotě starého traktoru našla celou tlupu koček. Jindy jsem zase objevila tři labradoří štěňata za kamny. S taťkou jsme jeli za nějakou starou paní, a když jsem s ní šla do kuchyně na sklenici džusu, zpoza kamen se ozývalo slabé škytání. A tam ta štěňata ležela. V bedně na dříví! Ale neměla se tam špatně, pod nimi byl kobereček a u nich ležela jejich psí máma. Paní nám řekla, že jim jsou tři týdny a za chvíli půjdou pryč. Samo sebou jsem se taťky zeptala, jestli bych si jedno nemohla nechat. Ale bylo mi jasné, že řekne ne. Vždycky řekne ne. Mamka má totiž na psy alergii.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214202