oboje. SmrW si vybral… lidstvo. Ne to skutečně pravé, ale něco, co by při běžném průzkumu jako pravé prošlo. Dokonce i jeho dům napodoboval domy lidské. SmrW pro sebe stvořil ložnici navzdory skutečnosti, že nikdy nespí. Jestliže si vybíral věci od lidí a snažil se je prozkoumat, nevybral si tentokrát nepříčetnost? Koneckonců, vždyW je to věc v poslední době neobyčejně populární. Nebo možná že po všech těch tisíciletích chtěl být jen milý. Přenesla se do místnosti s časoměry života. Když byla malá holčička, milovala jejich zvuk. Ale právě teO jí šum písku z milionů přesýpacích hodin a slabé pink a pop těch, které vznikaly, a těch, které mizely, už tak příjemné nepřipadaly. TeO totiž už věděla, co se to děje. Každý jednou umřel, to bylo pochopitelné, ale jí se tak nějak zdálo, že není správné poslouchat, jak se to děje. Právě se chystala odejít, když si všimla dveří v místě, kde nikdy předtím žádné dveře nebyly. Byly maskované. Celá jedna část polic, včetně šeptajících hodin, se pohybovala na závěsech. Zuzana jí několikrát pohnula sem a tam jedním prstem. Když byly dveře zavřené, měl člověk co dělat, aby si všiml spáry. Za nimi byla mnohem menší místnost. Měla sotva velikost, řekněme, katedrály. A od podlahy až ke stropu byla obložena dalšími hodinami, kterých bylo víc, než Zuzana stačila v slabém světle, dopadajícím sem z vedlejší místnosti, přehlédnout. Vstoupila dovnitř a luskla prsty. „Světlo,“ přikázala. Rozžalo se několik svící. Hodiny byly… divné. Ty v hlavní místnosti – aW už byly jakkoliv metaforické – vypadaly jako solidní věci vyrobené ze dřeva, skla a mosazi. Ale tyhle se zdály být vytvořeny ze světelných odrazů a stínů, aniž v nich bylo cokoliv hmotného. Podívala se na jedny z největších. V horní baňce byl vyleptán nápis OFFLER. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213897