Znovuzrozená (Ukázka, strana 99)

neví, s kým mají tu čest, a pustila se i do diety. Šla jsem na to příliš rychle. Postupně jsem se ale dostala do takové formy, kterou jsem měla naposledy ve 12ti letech, kdy jsem dělala závodně lehkou atletiku.

Zvykla jsem si na pohyb, pravidelný úterní squash s kamarádkou, chodila jsem běhat, cvičila jógu, protahovala podle Suzukiho, čas od času jsem měla měsíc krabičkové diety, postupně jsem vyřadila sladké nápoje a slazení čaje, na sladkosti jsem měla vyhrazený jeden den v týdnu a později už mi i to začalo dělat zle. Upravilo se mi trávení. Začala jsem si užívat a vyhledávat pobyt venku. Tato změna trvala asi rok a dočkala jsem se i satisfakce v podobě uznání od lidí, kteří mě předtím za váhu kritizovali.

Ale už z toho začala být posedlost a cítila jsem se provinile za každé nezdravé sousto. Když jsem manželovi udělala scénu, protože jsem snědla malý kousek sladkého, bylo jasné, že situaci už neberu s nadhledem. Paradoxně jsem se sebou byla po porodu spokojenější než v době, kdy mě ostatní chválili. Výhodou bylo jen to, že jsem dosáhla svého cíle a okolí to kvitovalo s nadšením. Celkově jsem zhubla 13 kg, ale podle měření jsem se zbavila téměř 20 kg tuku. Výhodou bylo, že jsem měla dost energie na dcerku i domácnost. Cvičení a pohyb se stalo součástí mého života. Legrační bylo, když Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213825

dcera sama předváděla některé cviky z jógy nebo se mnou skákala na bosu. Byl to skvělý základ do dalšího těhotenství, které přišlo pět měsíců od chvíle, kdy jsem přestala aktivně držet dietu a cvičební rytmus.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213825

INKONTINENCE Konečný výsledek cvičení byl krásný, ale cesta k němu byla první měsíce trnitá − špatná fyzička, úna va, mizerný vzhled. Byla jsem asi pět měsíců po porodu a obsluha fitka mi při měření tuku poradila kruhový trénink a změnu stravovacích návyků. Šla jsem tedy na první hodinu kruhového tréninku. Bylo to náročné, ale když jsem měla dost, vzpomněla jsem si na porod a najednou jsem našla sílu pokračovat. Odcvičila jsem vše až do po sledního skupinového cviku, kdy jsme postupně měli dělat „Jumping Jack”. S lanem v každé ruce se mělo skákat snožmo a roznožmo. Fyzicky to bylo náročné, ale dalo se to zvládnout. Náhle jsem ale měla pocit, že mi snad uniká moč. Poskočím ještě jednou a cítím to samé. Abych se tady nepočurala, napadne mě. Okamžitě odhazuji lana, vymluvím se, že už nemůžu, a odbíhám z tělocvičny do šatny.

K úniku moči nedošlo − minimálně ne většímu − ale dost mě to vyděsilo. K obavám jsem měla svůj důvod.

Měsíc nebo dva před touto událostí jsem v noci přebalovala dceru a poté, co jsem ji uspala, jsem se šla napít do kuchyně. Při návratu z kuchyně jsem nenadále kýchla. Vidím tu scénu dodnes. Měla jsem Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213825