Snobství novodobých chudých Po věky filozofický postoj lidí k chudobě podléhá proměnám navzdory tomu, že vlastní postoj chudých zůstal víceméně beze změn. V kapitole Krátká historie chudoby jsem se již o této skutečnosti zmínil, ale mám potřebu k tématu ještě něco dodat ... nebo spíše uchopit celou záležitost z jiného konce. Nemálo spisovatelů a myslitelů starověkého Říma bylo tímto úkazem zmateno. Například Seneca poznamenal: „Není chudý ten, kdo má málo, ale ten, kdo dychtí mít stále více.“ Je známo, že lidé utiskovaní, lhostejní a v nouzi jsou smířeni se svým osudem. Chamtiví boháči chtějí naopak stále více a více. Jinými slovy, Seneca dovozuje, že chudý člověk vlastně není chudý (je se svým osudem smířen) a bohatý člověk je tím pádem naprosto nemajetný (touží mít více). Teorie je to zajímavá, ale přesvědčivá příliš není. Senekův smířlivý přístup byl rázně odmítnut jeho současníkem Ježíšem Kristem, který bohaté veřejně pranýřoval: „Blahoslavení chudí, jejichž je Království nebeské.“ Možná měl o této věci nějaké tajné 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213822