Dánská dívka (Ukázka, strana 99)

nosil pastely. Pokaždé se posadil u silnice a kreslil na balvany výjevy z blat. Kresby v noci smyl déšť, a tak druhého dne zase vzal pastely a znovu kameny pokreslil. „Někdy kreslil i vás,“ poznamenala Lili. „Ano, vydržel u toho celé hodiny. Posadil mě na okraj silnice a maloval na kámen můj obličej.“ Greta si všimla, že Lili trochu vypnula hruď, takže se jí ňadra nadzvedla jako tenoučké svraštělé okvětní lístky mimóz, jež rostly v horách nad Mentonem. Greta skoro zapomněla, že nejsou skutečná. Byla to avokádová jádra zabalená do hedvábných kapesníků, jež Greta Lili zastrčila do letní spodní košilky, kterou ráno koupila v obchodním domě vedle nádraží.

Také si všimla, jakým způsobem Lili s Einarovýma tmavýma očima pod napudrovanými víčky s Hansem hovoří o Jutsku. Než zodpověděla nějakou otázku, kousla se do rtu, a tak prozradila tajenou touhu. Stejné to bylo, když zvedla bradu. „Einar by vás určitě někdy rád viděl,“ řekla Lili. „Povídal, že den, kdy jste utekl z Blåtand, byl nejhorším okamžikem v jeho životě. Prý jste byl jediný, kdo ho nechal v klidu malovat a komu vůbec nevadilo, že se chce stát malířem.“ Její ruka pod svícnem byla kostnatá a křehká. Vůbec nevypadala jako mužská. Lili roztáhla prsty a dotkla se Hansova ramene.

Greta a Lili pozdě večer jely zdviží do pronajatého bytu.

Greta byla unavená a byla by nejradši, kdyby si Einar svlékl šaty a setřel si z úst rtěnku. „Hans nic nepoznal, viď?“ řekla a zkřížila ruce na prsou. V tu chvíli je měla plošší než Lili. Ve stropě výtahu byly zašroubované dvě holé žárovky. V jejich světle byly vidět vrásky na Einarově čele a v okolí jeho úst, 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213752

kde se mu srážely žmolky naoranžovělého pudru. Nad jantarovými korály se najednou začal rýsovat jeho malý ohryzek.

Einar páchl jako muž – linul se z něho odér namoklého listí, jenž vycházel z tmavých míst, kde se jeho paže sbíhaly s trupem a jeho levá noha s pravou.

Greta usnula ještě předtím, než Einar ulehl do postele.

Když se probudila, zjistila, že vedle ní pod lehkou letní přikrývkou leží Lili ve spodní košilce. Vlasy měla rozcuchané a ve slabém světle bylo vidět její čistě umytou tvář, na níž začínaly rašit vousy. Ležela na zádech a pod přikrývkou se rýsovaly hruškovité výčnělky jejích ňader. Když Greta sjela pohledem níž, spatřila výduť mezi jejíma nohama. Lili s Gretou nikdy nespala v jedné posteli. Snídaly spolu oblečené do hedvábných kimon s natištěnými jeřáby a chodily spolu kupovat punčochy. Greta pokaždé platila, jako by byla Liliina matka nebo podivínská bezdětná tetička. Ještě se však nestalo, aby Einar ulehl do postele převlečený za Lili. Gretě najednou ztvrdlo srdce na kámen. Mělo i tohle být součástí jejich hry? Očekávala Lili, že ji bude líbat stejně jako svého manžela?

K intimnostem mezi nimi příliš často nedocházelo. Greta to jako vždy dávala za vinu sobě. Dlouho do noci malovala nebo si četla, a když konečně odhrnula přikrývky a vklouzla pod ně, Einar již dávno spal. Někdy do něho jemně šťouchla v naději, že ho probudí. Einar však měl tvrdý spánek a Greta také brzy usnula. Celou noc ho objímala a ráno se probudila s paží přes jeho hrudník. Teprve pak se na sebe podívali. Častokrát se ho toužila dotknout, ale sotva ho rukou pohladila po hrudi a potom po stehně, Einar si zamnul oči a vyskočil z postele. „Stalo se něco?“ volala na něho Greta, která 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213752

ještě nestihla odhodit přikrývky. „Nestalo,“ odpovídal a napouštěl si vanu. „Vůbec nic se nestalo.“ Když se milovali – většinou, ale ne vždy na Gretin po­ pud –, mívala pocit, že provádějí něco nevhodného. Jako by nebylo správné, že se ho touží dotýkat. Jako by již nebyl jejím manželem.

Lili se pohnula. Ležela stočená na boku, takže Greta viděla pihy na jejích zádech a vystouplé mateřské znaménko, jež se tvarem podobalo Novému Zélandu a bylo černé a odporné jako pijavice. Liliin bok se zvedal pod zmačkanou letní přikrývkou a připomínal opěradlo pohovky v obývacím pokoji. Kde přišla k takové křivce? Její bok upomínal na silnici, která se vinula podél Azurového pobřeží od italských hranic do Nice. Byl oblý jako baňaté vázy se štíhlými hrdly, které Teddy vytvářel na kruhu na nožní pohon. Vypadal jako bok ženy, ne Gretina muže. Jako by s ní v posteli ležel někdo cizí. Greta na bok myslela až do okamžiku, kdy úzkou terasu bytu osvítil rozbřesk a vzduch v ložnici zchladil déšť. Lili si musela letní přikrývku vytáhnout až k bradě, aby se zahřála, a oblina jejího boku zmizela pod napnutou látkou. Obě znovu usnuly, a když se Greta probudila, uviděla před sebou Lili s dvěma šálky kávy v rukou. Usmívala se. Pokusila se vklouznout zpátky pod přikrývku, ale oba šálky se převrátily. Káva se rozlila po celé posteli až ke Gretině ruce. Lili se rozplakala.

Když se Einar odpoledne v prázdné ložnici měnil v Lili, Greta svlékla postel. Vzala přikrývku, jejíž zatuchlý mléčný pach se mísil s vůní Einara, Lili a kávy, a přidržela ji nad zábradlím terasy. Škrtla sirkou a přiložila ji k rohu přikrývky.

V hloubi duše ji toužila spálit na troud. Látka během chvilky mocně vzplála a Greta sledovala, jak z ní odpadávají ho100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213752