Financování měst, obcí a regionů
Principy platné pro tvorbu a zdroje financování územních samospráv zahrnuje v článku 9 i již zmiňovaná Evropská charta místní samosprávy44:
Finanční zdroje místních společenství
1. Místní společenství mají v rámci vnitrostátní hospodářské politiky státu právo na přiměřené vlastní finanční zdroje, s nimiž mohou v rámci svých pravomocí volně disponovat. 2. Finanční zdroje místních společenství jsou úměrné odpovědnosti, kterou jim vymezuje ústava a zákon. 3. Alespoň část finančních zdrojů místních společenství pochází z místních daní a poplatků, jejich výši mohou místní orgány v mezích zákona určovat. 4. Finanční systémy, na nichž se zakládají zdroje pro místní společenství, které jsou místním společenstvím k dispozici, musí být natolik různorodé a pružné, aby umožňovaly, že tyto zdroje budou pokud možno stále odpovídat skutečnému vývoji nákladů na plnění úkolů, které místní společenství mají. 5. Ochrana finančně slabších místních společenství volá po zavedení postupů finančního vyrovnávání nebo rovnocenných opatření, jež mají korigovat důsledky nerovného rozdělování potenciálních finančních zdrojů a finančního zatížení, které je třeba z nich hradit. Takové postupy nebo taková opatření nesmějí omezovat volné uvážení, které místní společenství mohou v rámci své vlastní odpovědnosti uplatňovat. 6. S místními společenstvími se vhodným způsobem konzultuje, jak se jim přerozdělované zdroje mají přidělovat. 7. Dotace místním společenstvím se pokud možno předem neváží na financování konkrétních projektů. Poskytování dotací nelikviduje základní svobodu místních společenství uplatňovat v rámci své působnosti volné uvážení. 8. Za účelem získávání úvěru na kapitálové investice mají místní společenství v mezích zákona přístup na národní kapitálový trh.
Shrnutí:
• Mezi základní skupiny příjmů územních rozpočtů patří daňové příjmy, transfery a dotace, nedaňové příjmy a úvěry či půjčky. První tři kategorie tvoří příjmy nenávratné, poslední kategorie představuje návratné finanční zdroje. Obvykle největší podíl představují příjmy daňové, dále dotace a transfery. • Pravomoci různých úrovní územní samosprávy se liší podle toho, zda mohou ovlivňovat daňovou legislativu, daňovou správu, daňové sazby a ostatní náležitosti a způsob daňového určení. • Z hlediska daňového určení rozlišujeme dva základní typy – samostatný daňový základ pro nižší vládní úrovně (svěřené daně nebo vlastní obecní a regionální daně) a společný daňový základ, v jehož rámci mohou nižší vládní úrovně stanovit přirážky ke státním daním nebo dostávat určité podíly z celostátního výnosu daní – sdílené daně. • Sdílené daně snižují fiskální nerovnováhu mezi jednotlivými územními samosprávami, nerespektují však zásadu původu daně (zejména nederivační typ) a z tohoto hlediska mají charakter peněžních transferů. Na rozdíl od transferů, jejich užití je ponecháno na samostatném rozhodnutí obce, regionu. • Do rozpočtů územních samospráv plynou zpravidla daně důchodového typu, a to jak daně z příjmů jednotlivců či korporací (daň ze zisku), dále daně majetkové a v posledních letech se začínají využívat i daně nepřímé – spotřební daně a daň z přidané hodnoty, a to formou sdílené daně. Dále sem patří i daně obecní či regionální. • Nejčastější příjmem územních rozpočtů, zejména rozpočtů obcí jsou majetkové daně (z majetku ve vlastnictví domácností nebo podnikatelského majetku), a to nemovitého (půda, budovy a stavby) nebo hmotného majetku a podnikatelského majetku (stroje). 44
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č.181/1999 Sb., o přijetí Evropské charty místní samosprávy
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213626