Explicitnost, a tedy i odpovídající explikaturu, spojují s verbálně zakódovanou logickou formou v promluvě (utterance). Logická forma, která je obecnější, vystupuje obvykle u autorů v podobě konkrétnější, verbálně zakódované formy propoziční. Ta má větnou podobu. Rozdíl obou forem ukážeme v pozdějším příkladu. Explikatura je kombinace verbálně zakódovaných a kontextově odvozených rysů. Čím méně kontextově odvozených rysů je tu obsaženo, tím je explikatura explicitnější, a naopak. Přítomnost verbálně zakódovaných rysů v podobě logických forem či propozic činí explikaturu explikaturou bez ohledu na jejich množství. Implikatura naopak neobsahuje verbálně zakódované rysy. Ostenzivní podněty, které nemají verbálně zakódované rysy, mají pouze implikaturu. Vzhledem k tomu, že dekódování je automatické a předchází vlastnímu procesu porozumění, prvním úkolem aktivní činnosti posluchače při odkrývání explikatur v promluvě je identifikace její propoziční formy. Rozumí se té propoziční formy, kterou zamýšlel mluvčí. Jinak řečeno, správná propoziční forma je ta, která je konzistentní s principem relevance. Autoři předpokládají, že identifikace propoziční formy zahrnuje dva psychické mechanismy. Jedním je vstupní verbální modul, druhým centrální inferenční schopnost. Působení verbálního vstupního modulu, které z množiny možných interpretací ponechává jen jednu, je podle nich relativně periferním nevědomým procesem. Na druhé straně to, co činí jednu interpretaci správnou a jinou chybnou, je kontextová informace získaná inferenčním zhodnocením. Autoři jsou si vědomi, že k jejich ověření jsou nutné experimentální výzkumy. Nicméně na úvahové rovině je přibližují příkladem následující promluvy a její interpretace: „Dítě ponechalo stéblo ve sklenici.“ To může znamenat buď, že dítě zanechalo ve sklenici stéblo na pití, nebo že tam nechalo nějaký obilní stvol, s kterým si třeba hrálo. Interpretaci stébla na pití se při neznalosti širšího kontextu dá obvykle přednost. Dítě pijící ze sklenice s pomocí stébla je obvyklá událost, která je uložena v paměti jako jednotka. Její interpretace může být provedena s minimálním úsilím. Druhý výklad se neopírá o uloženou jednotku, vyžaduje srovnání informací o dítěti a sklenici na jedné straně a o obilních stvolech na straně druhé, a tedy větší úsilí. Jiný příklad autorů, navazující na příklad uvedený výše, by měl přiblížit identifikaci propoziční formy. Obměňujeme jej v souladu s jejich celkovou koncepcí. Vezměme následující promluvu: Marie řekla Petrovi: „Brzy to vystydne.“ Úkolem Petra je přisoudit promluvě propoziční formu. To znamená nejprve zbavit promluvu víceznačnosti čili vybrat určitou sémantickou reprezentaci pro „studenost“,
——— 98 ———————————————
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213527