Právo životního prostředí (Ukázka, strana 99)

Právo životního prostředí

7.2.5 Ochrana dřevin rostoucích mimo les V oblasti ochrany přírody a krajiny a zřejmě i v celé ochraně životního prostředí nenajdeme problematiku, která by širokou veřejnost zajímala více než (zamýšlené) kácení stromů, mýcení keřových porostů, ochrana alejí či poškozování dřevin radikálními ořezy. Tento zájem je pochopitelný, neboť dřeviny jsou pro lidi „nejbližším životním prostředím“, podstatně přispívají k pohodě jejich bydlení ve městech a obcích i k potěšení z harmonie volné krajiny.

7.2.5.1 Kde všude najdeme normy týkající se dřevin rostoucích mimo les?

Právní úprava ochrany dřevin rostoucích mimo les, resp. jejich právního režimu vůbec5, je v platném právu rozptýlena do většího množství právních předpisů náležejících jak do oblasti práva veřejného (normy práva životního prostředí, správního práva i trestního práva), tak částečně i práva soukromého (občanského).

Základem právní úpravy ochrany dřevin rostoucích mimo les jsou ustanovení ZOPK, konkrétně ust. § 7 až 9.

Podrobnosti obecné ochrany dřevin rostoucích mimo les jsou obsaženy ve vyhlášce č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení, novelizované vyhláškou č. 222/2014 Sb.6 Co je „dřevina rostoucí mimo les“? Jsou to i stromy suché nebo stromy na „stavbách“ (hrázích, náspech apod.)? Chrání zákon i náletové dřeviny či dřeviny ovocné?

Definice „dřeviny rostoucí mimo les“ je obsažena v ust. § 3 odst. 1 písm. i) ZOPK – „strom či keř rostoucí jednotlivě i ve skupinách ve volné krajině i v sídelních útvarech na pozemcích mimo lesní původní fond“.

Smyslem uvedené definice je stanovit, že ochrana podle ZOPK – tedy ochrana každé jednotlivé dřeviny – se nevztahuje na dřeviny rostoucí na lesních pozemcích, kde obvykle nejsou chráněny dřeviny jako jedinci, ale lesní porosty. Ochrana podle ZOPK se tedy vztahuje i na stromy suché (i když „nerostou“) a na stromy rostoucí na „stavbách“ (každá stavba se navíc nachází zároveň na pozemku, resp. podle nového občanského zákoníku je stavba součástí pozemku).

ZOPK nezná pojem náletové dřeviny – chrání tedy dřeviny bez ohledu na to, zda byly záměrně vysazeny – a stejně tak nevyjímá z ochrany dřeviny ovocné.

Kromě ust. § 7 až 9 v části druhé ZOPK (Obecná ochrana přírody a krajiny) se ochrany dřevin dotýkají také ustanovení části páté (Památné stromy, zvláště chráněné druhy rostlin), konkrétně ust. § 46–47 o památných stromech a ust. § 48–49 o zvláště chráněných rostlinách, včetně ust. § 56 o výjimkách ze zákazů u památných stromů a zvláště chráněných druhů rostlin a dále samozřejmě související kompetenční a sankční (odpovědnostní) ustanovení – k tomu viz část 7.5–7.6 této knihy.

Při zamýšlených zásazích do dřevin mohou být dotčeny i jiné zájmy chráněné zákonem č. 114/1992 Sb. (např. pokud na dřevinách hnízdí volně žijící ptáci, dřeviny jsou biotopem zvláště chráněných druhů, součástí významného krajinného prvku či spoluutvářejí krajinný ráz).

5

Některé právní normy týkající se dřevin nesledují jejich ochranu, ale chápou je jako možný zdroj ohrožení, např. odtoku vody při povodňových situacích, bezpečného provozu na dráze či pozemní komunikaci, nebo jako „zdroj konfliktů“ v sousedských vztazích.

6

Před nabytím účinnosti vyhlášky č. 189/2013 Sb. byly podrobnosti obecné ochrany dřevin rostoucích mimo les obsaženy v ust. § 8 vyhlášky č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny.

98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213506

Ochrana přírody a krajiny

Právního režimu dřevin rostoucích mimo les se týkají také vybraná ustanovení dalších veřejnoprávních předpisů. Tato ustanovení někdy poskytují dřevinám určitou „další“ ochranu (např. z pohledu památkové péče či správy vodních toků), jindy naopak v souvislosti s jinými veřejnými zájmy umožňují či přímo vyžadují zásahy do dřevin (kácení, oklešťování). Před 1. 12. 2009 (novelou ZOPK provedenou zákonem č. 349/2009 Sb.) se jednalo zejména o zákony zakotvující tzv. zvláštní oprávnění ke kácení dřevin na oznámení podle § 8 odst. 2 ZOPK7 (vodní zákon, energetický zákon, zákon o drahách, zákon o pozemních komunikacích a některé další zákony). S výjimkou případu, kdy by jiný právní předpis výslovně vylučoval aplikaci ZOPK, se však i tyto zásahy musí dít v souladu s právní úpravou obsaženou v ZOPK. Právních vztahů k dřevinám se dotýkají také normy práva soukromého (občanského), a to především v rámci sousedských vztahů a odpovědnosti za škodu. Veřejnoprávní ochrana dřevin rostoucích mimo les obsažená v ZOPK není ustanoveními občanského práva dotčena.

7.2.5.2 Tři principy obecné právní ochrany dřevin rostoucích mimo les

Právní úprava obecné ochrany dřevin rostoucích mimo les obsažená v ZOPK spočívá na třech principech, jimiž jsou: – princip ochrany – spočívající v tom, že všechny dřeviny jsou zákonem chráněny před poškozováním a ničením; přísnější ochranný režim se vztahuje na dřeviny vyhlášené za památné stromy a dřeviny náležející k zvláště chráněným druhům rostlin (§ 7 odst. 1 ZOPK); – princip péče o dřeviny – zejména jejich ošetřování a udržování je povinností vlastníků (§ 7 odst. 2 ZOPK); – povolovací princip – spočívající v tom, že ke kácení dřevin je zásadně nezbytné povolení orgánu ochrany přírody (tedy správní rozhodnutí vydané po provedeném správním řízení k tomu příslušným orgánem ochrany přírody), nejde-li o zákonem vymezené případy, kdy se povolení nevyžaduje (§ 8 ZOPK).

7.2.5.3 Ochrana dřevin před poškozováním a ničením

„Nedovolené zásahy do dřevin, které jsou v rozporu s požadavky na jejich ochranu“, jsou vyhláškou č. 189/2013 Sb. v ust. § 2 odst. 1 definovány jako „zásahy vyvolávající poškozování nebo ničení dřevin, které způsobí podstatné nebo trvalé snížení jejich ekologických nebo společenských funkcí nebo bezprostředně či následně způsobí jejich odumření“.

Společenskými funkcemi dřeviny se rozumí „soubor funkcí dřeviny ovlivňujících životní prostředí člověka, jako je snižování prašnosti, tlumení hluku či zlepšování mikroklimatu; mezi společenské funkce patří také funkce estetická, včetně působení dřevin na krajinný ráz a ráz urbanizovaného prostředí“.

O nedovolený zásah se podle odst. 2 v § 2 vyhlášky nejedná, „pokud je prováděn za účelem zachování nebo zlepšení některé z funkcí dřeviny, v rámci péče o zvláště chráněný druh rostliny nebo živočicha anebo pokud je prováděn v souladu s plánem péče o zvláště chráněné území“.

V praxi nejčastějším případem poškození dřevin jsou „nevhodné“ ořezy, závažné jsou ale i případy poškozování kořenových systémů (zejména proto, že se jedná o skryté nebezpečí, které na nadzemní části stromu nemusí být delší dobu patrné). V souvislosti s ořezy dřevin je třeba upozornit, že ZOPK nezná povolení, souhlas či stanovisko k ořezu dřevin. Orgán ochrany přírody příslušný k povolování kácení dřevin (obecní úřad) není oprávněn vydat „povolení“ či „souhlas“ k ořezu dřevin. Je na odpovědnosti toho, kdo zásah zamýšlí a provádí (vlastníka, zhotovitele), aby jej provedl natolik odborně, že nedojde k poškození či zničení dřeviny.

7

K jednotlivým postupům vyžadovaným ZOPK při kácení dřevin (na základě povolení, na předchozí oznámení, s povinností dodatečného oznámení) viz podrobněji dále.

99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213506

Právo životního prostředí

Ani dřeviny, které lze kácet bez povolení (dřeviny tzv. podměrečné, ovocné dřeviny v zahradách), nebo na které existuje pravomocné povolení ke kácení, nelze legálně poškozovat či ničit např. vyřezáváním soch do torz živých stromů. Dřevinu je možné legálně zničit jen pokácením – tedy na pařez nebo i s odstraněním pařezu.

7.2.5.4 Povinnost vlastníků pečovat o dřeviny

Vlastníkem dřeviny je podle obecného občanskoprávního pravidla vlastník pozemku, na kterém dřeviny rostou (podle ust. § 507 OZ „součástí pozemku je rostlinstvo na něm vzešlé“), ledaže by zvláštní předpis stanovil jinak8.

Je péče o dřeviny po vlastníku vymahatelná? Lze uložit opatření k nápravě či pokutu podle ZOPK za „poškození zanedbáním péče“?

Praxe v naprosté většině chápe poškození dřeviny jako aktivní zásah člověka (radikální ořez, přesekání kořenů, zasypání kořenové zóny). Opačný právní názor vyslovený předním právním odborníkem (Dienstbier 2009, s. 28–31) otevírá cestu inovativnímu přístupu orgánů ochrany přírody. Konkrétním opatřením uloženým za „poškození dřevin zanedbáním péče“ může být dodatečné ošetření stromu, ale např. i výsadba nových stromů, včetně nezbytné výchovné péče.

Porušení povinnosti pečovat o dřeviny (resp. porušení obecné občanskoprávní prevenční povinnosti počínat si tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného – srov. § 2 900 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., dříve § 415 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.) může mít dále následky občanskoprávní (odpovědnost za škodu způsobenou pádem stromu či jeho části), v krajním případě též trestněprávní (v případě usmrcení člověka či ublížení na zdraví při pádu stromu nebo jeho části).

Jinou „podobu“ trestní odpovědnosti v souvislosti s dřevinami by ve zcela výjimečných případech mohlo představovat spáchání trestného činu zneužití vlastnictví, pokud by vlastník úmyslným zanedbáním povinné péče poškodil významnou dřevinu – především památný strom, dřevinu zvláště chráněného druhu, ale i jinou významnou dřevinu, která představuje důležitý zájem kulturní, vědecký, „ochranářský“ apod. – srov. § 229 (Zneužívání vlastnictví) trestního zákoníku.

7.2.5.5 Povolování kácení dřevin

Ke kácení dřevin rostoucích mimo les je zásadně nezbytné povolení orgánu ochrany přírody, nejde-li o zákonem specifikované výjimky, které budou rozebrány níže. Povolení lze vydat ze závažných důvodů po vyhodnocení funkčního a estetického významu dřevin.

Rozhodnutí o povolení (či nepovolení) kácení dřevin se vydává po provedeném správním řízení, jehož účastníky vedle žadatele a vlastníka (není-li sám žadatelem) mohou být ekologické spolky a dále ti, kdo mají určitá práva k předmětnému pozemku, stavbám na něm, sousedním pozemkům nebo stavbám, a to v případě, že by povolením či naopak nepovolením kácení mohli být přímo dotčeni na svých právech.

8

Za takovou zvláštní právní úpravu bylo správci pozemních komunikací považováno ust. § 14 odst. 1 písm. b) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, podle nějž „silniční vegetace není součástí ani příslušenstvím průjezdního úseku“ (na rozdíl od ust. § 13 písm. d) tohoto zákona, podle nějž silniční vegetace je příslušenstvím komunikace). Judikatura se ke sporům mezi správci pozemních komunikací a obcemi, kdo má pečovat o silniční vegetaci v průjezdních úsecích, vyjadřovala nejednotně. Nejnovější rozhodnutí k této otázce (usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 64Co 132/2014 – 69 ze dne 16. 9. 2014) konstatuje, že citované ustanovení zákona o pozemních komunikacích není zvláštní úpravou ve vztahu k občanskému zákoníku, proto silniční vegetace podél průjezdního úseku silnice je součástí pozemku, na němž roste, a tedy ve vlastnictví vlastníka pozemku.

100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213506