96
recenze
Melancholie starého světa Novela o světě, jaký byl: prostý a archaicky krásný ★★★★★ Kolik lidí se dnes ještě může postavit před dveře svého domova, rozhlédnout se a říct: Tohle je celý můj svět. V něm je všechno, odtud až k obzoru, mé. Já jsem tím světem právě tak jako ty. Jako židovský švec spravující boty chudým. Jako truhlář zápasící o každý milimetr dřeva při jeho řezu. Jako tvoji rodiče, milující se láskou, kterou i ta nejzapadlejší ulice Neapole vždycky odmění úsměvem. Jako žena, jejíž krása a vůně je ti nad moře, na které se díváš ze střechy svého domu. Italský spisovatel Erri De Luca (nar. 1950), jehož dílo je českému čtenáři v překladech téměř neznámé, tenhle svět znal. Žil ho. Vyrostl v něm; a třebaže z něj odešel, zůstal podstatným dílem jeho duchovního dýchání. Erri De Luca se v Neapoli na‑ rodil. Vtiskla se do něj jako obraz úzkých uliček, v nichž barevné prá‑ dlo, pověšené na šňůrách od domu k domu, vytváří každodenní, pro oko laskavé procesí. Má jej v sobě jako obrys Vesuvu, který je vedle Slunce a Měsíce Neapolitáncům třetí v trinitas. Mnohé z více než
padesáti knih, které vydal, přizná‑ vají svou inspiraci právě Neapoli. Naleznete v nich obyčejné lidi od přístavních dělníků přes kuchaře až k farářům, kteří tam nahoře, na vrchu Montedidio, byli u začátků i konců lidského života. Erri De Luca je znám nejen svými knihami, například Non ora, non qui (1989), Tre cavalli (1999) či La parola contraria (2015), ale také jako levicově orientovaný myslitel — aktivista, o kterém je v italském prostředí často slyšet. Bývá častým hostem italských televizí, rozhlasu a novinových roz‑ hovorů. Mluví tiše, zpěvně a nikdy neopomene do italštiny přimísit pár slůvek neapolštiny. „Spousta z nás se nikdy italsky nenaučí a umřeme po neapolsku,“ říká otec třináctiletého chlapce, ústřední postavy vyprávění o Boží hoře. Erri De Luca italsky umí. Ohlasy na jeho texty napovídají, že lépe než kdo jiný. De Lucovu neapolskému příběhu svědčí malý formát knihy, vydané nakladatelstvím Pistorius & Olšanská v citlivém překladu Kateřiny Vinšové. Na každé stránce se odehrává cosi jako malé drama plné autorské imaginace. Tak, jak je celý příběh vystavěn, by mohl být rovnou snímán kamerou. Co kapitola, to klapka, obraz, střih. Marně pátráte v paměti, kdyže jste to byli v Neapoli naposledy a dívali se dolů na moře, do krámků se vším možným, na lidi, na život, který neustává. Vyprávění dospíva‑ jícího kluka i rozhovory těch, kteří mu vstoupili do života, a on jim, jsou prosté. Dítě se stává mužem: „Teď je z tebe chlap, nosíš domů peníze,“ říká mu jeho maminka. V truh‑ lářské dílně se lze naučit lecčemu, jen truhlařina to není. Don Rafaniello, židovský exulant, který
na Montedidiu uvízl, aby tam těm nejchudším spravoval boty, je v koutku propůjčené truhlářské dílny filozofem, rabínem i andělem. O tom se čtenáři ostatně sami přesvědčí. Chlapec roste, sílí, stává se dospělým. Nebojí se toho, co přichází; ani v čase smrti své milované matky, ani v zoufalství svého otce. Když mu pak vstoupí do života María, démant Boží hory a blízkého okolí, zdá se, že právě tady a teď, u těchto dvou lidských bytostí, jdou věci smě‑ rem, kterým jít mají. Málo se tu nikdy nestane bídou. Nedostatek nevede k bolesti. Tiché rozhovory nejsou synonymem prázdnoty, naopak. Montedidio lidem pomáhá a přeje. Pohled, dotyk, obejmutí, polibek, chůze, zvláštní plynutí času i podnebí určované mořem tu mezi řádky vypovídají všechno potřebné. Kdyby tohle měl být život, který bych mohl žít, neroz‑ pakoval bych se ani vteřinu a řekl bych: ano, chci. Erri De Luca bude počátkem vaší radosti. Nenaléhá, nepřesvěd‑ čuje, nefabuluje. Neobchoduje s iluzemi. Je tím chlapcem, který jednoho večera viděl odletět ze střechy anděla. A to nejdůležitější na konec. Druhou hlavní postavou příběhu je — bumerang. A víc už nepovím.
Zdeněk A. Eminger Erri De Luca: Boží hora, přeložila Kateřina Vinšová, Pistorius & Olšanská, Příbram 2015
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213173