na určitých washingtonských večírcích se začal přetřásat i senátor a jeho žena. Noviny psaly o tom, jak Jack ve Středomoří nebyl k zastižení, když Jackie ležela v newportské nemocnici; a taky o náhlém a nečekaném prodeji Hickory Hill Bobbymu Kennedymu, mluvilo se o tom, že Jackie strávila skoro celý listopad 1956 v zahraničí se svou sestrou, po celém Washingtonu se vědělo, že s prostopášným manželem nebývají moc často spolu; dokonce se objevil i článek o tom, že po narození mrtvého miminka zaplatil Joe Kennedy Jackii milion dolarů za to, aby se s Jackem nerozvedla. To všechno dohromady mělo za následek řeči, které se Berquistová rozhodla probrat s Kennedyho táborem. Bezúhonný a společensky poněkud neobratný devětadvacetiletý senátorův asistent Sorensen, kterému Berquistová tu otázku položila, se sice Kennedymu nijak zjevně nepodobal, ale přesto měl se svým šéfem něco podivně, až znepokojivě společného. Chuck Spalding soudil, že v průběhu jejich profesní spolupráce Sorensen – ať už záměrně či nevědomky – „utvářel sám sebe, svá gesta, řeč, myšlenky“ podle Kennedyho. Laura Berquistová si všimla, že Sorensen, kterého znala už dávno předtím, než pro senátora začal pracovat, „okoukal od Kennedyho do značné míry jeho přístup a chování“. Vzhledem k Sorensenově obdivu ke Kennedymu pak tento proces popsala jako „horlivé vymazání vlastní tváře“. Podobně i Joe Alsop mluvil o asistentově „sebezřeknutí“. Sorensen se přirozeně musel vyjadřovat v duchu Kennedyho, když za něj psal. Jenže netrvalo dlouho a zašlo to mnohem dál. V určité chvíli se začalo stávat, že když to bylo zapotřebí, Sorensen bez obtíží imitoval Kennedyho po telefonu. V takových okamžicích se skoro zdálo, jako by Sorensenovo tělo zachvátil nějaký vetřelecký zárodek. Ale zároveň to byla situace, kdy Sorensen taky jaksi dokázal proniknout Kennedymu do hlavy. Asistent byl hrdý na svou schopnost dokončovat za svého šéfa věty, když s ním hovořil, i předvídat jeho dotazy. [98]
Leamingova_(final).indd 98
17. 11. 2015 22:45:09 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213118