Donald Westlake Nedá se nic dělat. Bude muset přibrzdit, nebo to nezvládne. Povolil plyn a sešlápl brzdy. Diskové brzdy zabraly a držely. V jekotu sirén Kelp motor neslyšel, ale slyšel, jak skřípějí pneumatiky. Podíval se na roh a ze strany se před ním vynořil v zorném poli sporťák a pak vyrazil kupředu jako fotbalista Jim Brown, když předvádí svůj slavný únik s míčem. Kelp rozsvítil baterku a začal s ní mávat jako pominutý. Copak ho Murch nevidí? Sporťák byl větší a větší. Murch věděl, co dělá. Jeho pasažéři se drželi čalounění a jeden druhého, zatímco on se řítil ulicí, sešlápl brzdy a přesně v tom pravém zlomku okamžiku zamanévroval citlivě volantem, vyjel po prknech do nákladního auta, znovu sešlápl brzdy a zastavil s vibrujícím vozem dva palce od protější stěny. Vypnul motor a zhasil světla. Kelp zatím odložil baterku a rychle strkal prkna zpátky do vozu. Zapráskl jednu půlku dveří, seshora mu vyrazily vstříc ruce, aby mu pomohly dovnitř, a pak zapráskla druhá půlka. Půl minuty se v temných útrobách neozval ani hlásek, bylo slyšet jen těžké oddychování pěti lidí. Pak pravil Greenwood: „Musíme zpátky. Zapomněl jsem si kartáček na zuby.“ Všichni se tomu zasmáli, ale byl to jen nervózní smích. Přesto jim trochu pomohl, aby se uvolnili. Pak Murch znovu rozsvítil přední světla sporťáku, protože už si předtím vyzkoušeli, že zevnitř vozu ven nepronikne žádné světlo, a všichni si začali tisknout ruce a gratulovat si k tak dobře vykonané práci. Zmlkli a poslouchali, jak kolem s jekotem projíždí policejní vůz, a Kelp pravil: „Jsou nám na stopě jako vlčáci,“ a všichni se zase zasmáli.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213104