3.3 Personál chrámového kultu Chrám nebyl otevřen všem. Kdo v něm vykonával nějaký úkol, ať už šlo o obřadníky nebo o vykonavatele různých profesí, musel projít obřadem oholení (gullubu), bez něhož by do chrámu neměl přístup. Do svatyně, kde přebývala socha božstva, směla vstoupit jen užší skupina chrámových pracovníků, jimž příslušel titul ērib bīti, „ten, kdo vstupuje do chrámu“.37 Řadoví obyvatelé města obvykle nemohli navštívit sídlo svého boha ani se účastnit obřadů, které se v chrámu konaly; liturgie nebyla určena lidem, ale bohům. Během velkých svátků, např. o novoroční slavnosti, však lidé mohli být svědky procesí, při nichž sochy bohů opouštěly chrám a bylo možné je vidět a uctívat na veřejnosti. Doloženy jsou rovněž slavnosti, během nichž měli i prostí lidé přístup na chrámové nádvoří.38 Různorodost chrámového personálu odpovídala množství funkcí velkého chrámu, který byl boží rezidencí i velkým hospodářským podnikem. V následujícím oddíle se budeme zabývat pouze profesemi těch, kdo se přímo podíleli na vykonávání obřadů.
3.3.1 Kněží, kněžky a jiní obřadníci Kněz je veřejný prostředník mezi božstvem a lidskou společností, jenž božstvu jménem lidského společenství předkládá obětní dary a modlitby. Ve staré Mezopotámii příslušela různým typům kněží jedna nebo více následujících činností: ─ předkládání obětních darů (pokrmů) božstvu ─ denní péče o boha a o chrám ─ provádění obřadů: slavení svátků podle liturgického kalendáře dotyčného chrámu, provádění velkých královských rituálů a příležitostných obřadů Waerzeggers, ZAR 14 (2008), str. 14n; Jursa, CDOG 7, str. 153. Asarhadón popisuje oslavu při příležitosti dokončení přestavby ašurského chrámu Ešarra: „Spolu se svými velmoži a lidem země jsem po tři dny slavil na nádvoří chrámu Ešarra“; Leichty, The Royal Inscriptions of Esarhaddon, str. 128, sl. vii 26 –30. 37
38
3 . 3 P e r s o n á l c hr á mové ho kult u
91
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213096