Slavnostnější krmě na neděli nebo pro radost Vskutku, sedět ve stojícím vlaku jest cestovateli nepohodlno a naposledy jsem něco požil na pražském nádraží. Podle výpravčího se nečekal příznivější vývoj dříve než za hodinu, směle jsem tedy zamířil na nástupiště. Hostinský se mne ihned pyšně ujal, ve zdejších končinách Angličany příliš často nevidí. Jeho podnik stál nedaleko nádražní budovy, což se znamenitě hodilo. Jak jsem cestou udiveně shledal, onen kraj není zdaleka jednotvárným ani nudným, byť se tak zprvu dalo soudit. Z obzoru přímo proti nám vystupovala k jasnému nebi zvlněná bílá skaliska za vršená romantickou zříceninou. „Děvičky,“ zabručel hostinský, vzápětí se opravil: „Maidenburg.“ Tomu bych tedy rozuměl. „Saracénskou princeznu i s družinou vyhodili loupežníci z okna, až zkameněla,“ pokusil se mi objasnit jednoduchou němčinou. Á, konečně jedna z dramatických pověstí, které jsem hodlal za své cesty pilně zapisovat. Až se vrátím do Londýna, rozhodně navštívím Britské muzeum, abych o tajemném kraji zvaném Moravia zvěděl něco více. „Essen,“ zopakoval hostinský, ukazuje na místnost, již se nezdráhal považovat za krčmu, arci označení špeluňka by spíše odpovídalo pravdě. Tím však mé výhrady končily. Obsloužila mne dívka nevšedního snědého půvabu, na nějž si nyní patrně musím zvyknout. Slovem paprikáš, shledal jsem, označují zde kuře připravené zvláštním způsobem na paprice a holdují mu prý po celé Rakousko-uherské monarchii. Chutnalo mi znamenitě, dokonce jsem byl mocen požádat nevalnou němčinou o recept, avšak záhy poté mne přepadla značná žízeň. Naznačil jsem tuto přirozenou potřebu služebné dívce. Očividně si má slova špatně vyložila, protože směle přistoupila blíž a jala se mě hladit po stehně za tlumeného broukání: „Šel se mnou nahoru, panáčku, něco mu vokážu.“ 97
Dranžírák_tisk.indd 97
17. 9. 2015 13:24:39 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213082
Daniela Mičanová: Žena s dranžírákem Znepokojeně jsem se rozhlédl. V krčmě se nenacházela živá duše, všichni se zajímali jen o železniční neštěstí. Zopakoval jsem své přání názornějším posunkem. Tentokrát chápavě kývla, odkvačila z šenku do sklepení, vzápětí již přede mne stavěla džbán bílého vína. S povděkem jsem svlažil vyprahlé útroby. Zpočátku mi vadila lehce natrpklá chuť, ze zdvořilosti jsem si ale nechal dolít jednou, dvakrát, pak do třetice. Napočtvrté už mne nenapadlo ani dost málo vzdorovat jejímu laskání. Když mne vůle Prozřetelnosti uvrhla v dívčí náruč, snad nastal nejvyšší čas započít s poznáváním východních tradic, ač se nacházím dosud dosti daleko od Dunaje, jehož široký tok jsem si tak rád představoval. I odehrály se mezi námi věci, pro něž řádný anglický gentleman postrádá slov, a odehrály se myslím k obapolné spokojenosti několikrát. Zapomněl jsem tehdy docela na své významné poslání, na závazky vůči transylvánskému hraběti, ba i na onen meškající vlak. Krčmář mi záhy paměť osvěžil hlasitým bušením na dveře dívčiny komůrky – ta dobrá duše si mne nezáludně odvedla do skrovného podkrovního příbytku. „Vašnosto, vašnosto, schnell, už jim to jede!“ Domyslel jsem si, že mi nezbývá než, abych tak řekl, prásknout do koní. S onou půvabnou přející bytostí jsem se rozloučil něžným polibkem, zajisté musela být srozuměna s prchavostí našeho spojení, potom již jsem chvátal přes krčmu na nástupiště. Právě včas. Vlak se skutečně za hlasitého supění dával do pohybu, zpoza schůdků na mne káravě shlížel náš průvodčí. Jen jsem hbitě naskočil, všiml jsem si, že se hostinský sklání k oné dívce se slovy: „Doufám, žes toho hejla řádně oholila.“ Kývla, ve tváři neměnný úsměv. Co to mělo znamenat, jsem zjistil, ledva se mi podařilo usednout v kupé. Kapsy mého prvotřídního britského 98
Dranžírák_tisk.indd 98
17. 9. 2015 13:24:39 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213082
Slavnostnější krmě na neděli nebo pro radost cestovního žaketu zely prázdnotou. Svorka s bankovkami i malé portmoné obsahující drobné mince pro poskoky dočista zmizely. Jistě nalezly nový domov ve slamníku tmavooké krásky. Nu, alespoň ostatní zavazadla nedošla úhony. U svatého Jiří, já neblahý, zneužit a okraden lepou moravskou běhnou! Scházelo málo a nedostál bych povinnosti, za kterou mne čeká povýšení. Tolik jsme se k němu s milovanou Mínou upínali, chceme se přece co nevidět vzít. Snad bude lépe, když ušetřím její křehké city, vytrhnu z deníku příslušné listy, nahradím je smyšleným záznamem. Nepocestuji v něm přes Prahu, nýbrž přes Mnichov, jak původně zamýšleno. Ó, moje vzdálená lásko, kdyby se mi cestou na panství hraběte Draculy mělo něco stát, nesnesl bych, abys o mně špatně smýšlela. (Tři listy z deníku neznámého britského občana nalezeny při železniční trati mezi Podivínem a Břeclaví horlivým národním buditelem Janem Křtitelem Krůčalou. Zprvu použity k zabalení mýdla a uzenek, následně rozpoznána jejich hodnota, proto archivovány v různorodé literární pozůstalosti téhož.)
Kuře na paprice s krupicovými knedlíčky Kuře na paprice, patrně vůbec první recept, který jsem se kdy odvážila samostatně realizovat. Tehdy ještě v tradiční podobě s houskovými knedlíky, k obměně jsem přistoupila teprve po letech. Pokud totiž něco podtrhne hebce pikantní chuť paprikové smetany, pak jemné krupicové knedlíčky. Jejich příprava je o poznání náročnější, ale dáte-li jim šanci, nebudete litovat. Zbylé knedlíčky se dají zamrazit, připravit s míchaným vajíčkem, nebo sníst jen tak s osmaženou cibulkou. 99
Dranžírák_tisk.indd 99
17. 9. 2015 13:24:39 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213082