Pař í v extázi nýbrž s falešnou cudností, ale nejsou tak pak stále jen svázané v rámci falešné hodnoty oné cudnosti?“ odpověděl hrabě. „Mohou se však za ni snadno schovat,“ řekl pan de SaintÉvremond. „Pane, myslíte si, že by ženy někdy nechtěly nepříjemnou pozornost odrazit jednoduše a jednoznačně bez schovávání se za něco, co jim předepsala společnost?“ odpověděla mu Ninon. „Máte asi pravdu, kdyby nebylo té cudné komedie, nemuseli bychom tápat mezi tím, jestli se jedná o skutečné odmítnutí nebo jen o očekávanou roli. Ale tvrdím vám, že zkušený muž rozezná v jakém významu je cudnost použita,“ odpověděl markýz de Villarceaux a obrátil se pro utvrzení své myšlenky k ostatním pánům. Hrabě a de Saint-Évremond souhlasně pokývali. „Já si nejsem tak jistý,“ řekl Charles Perrault a Jean de La Fontaine se raději zdržel tématu. „Nic si z toho nedělejte, Charlesi,“ chlácholila ho Ninon de l’Enclos. „Muž má na výběr mezi tím, jestli bude ženy milovat nebo jim rozumět. A navíc, já jsem přesvědčená, že 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213062
Jana Krátká tihle pánové jistí si tolik svými rozeznávacími schopnostmi si stejně pokaždé myslí, že po nich ona žena musí jedině toužit,“ rozesmála se Ninon a pánové se na oko zarazili. „A ne snad?“ zeptal se hrabě. „Není jiná možnost,“ dodal krásný markýz a pan de SaintÉvremond se jen smál, aniž by o sobě začal pochybovat. „Bože Ninon, vy jste ďábel s čistou duší!“ zvolal markýz de Villarceaux. „Přeceňujete mne, pane, já nemám duši,“ odpověděla vážně slečna de l‘Enclos.
*** Hrabě se pozdě večer vrátil do paláce své hostitelky a přemýšlel. Zamyšleně postupoval chodbami potemnělého domu, v nichž se rozléhaly jen jeho nepravidelné kroky. Přešel okolo pokojů pana de Mornay, odkud se ozývaly zvuky zábavy s jeho krásnou tetou, pak okolo svého pokoje a pokračoval až k pokojům madame de Montchevreuil. Všude dál vládlo ticho a tma. Možná ani není doma, 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213062
Pař í v extázi pomyslel si, když procházel jejím setmělým budoárem s růžovými a červenými knihami. Stejně ani nevěděl, co přesně hledal. Otevřel dveře do ložnice, která dnes večer byla snad jediným místem tohoto domu, v němž zářilo světlo. Plameny svící se odrážely o lesklé zlaté a zlatě zelené barvy závěsů a nebes nad masivní pozlacenou postelí. Postranním pohledem postřehnul, že je nešikovně podpírají stejní andělé, jako ti, co nesli římsu v jejím budoáru. Překvapilo ho, že si jich ještě nevšimnul. Každopádně teď jeho pohled upoutal takový detail, namísto velké vany stojící mezi oknem a postelí. Vana byla vyložená bílým prostěradlem a proti tmavému pozadí viděl, že z horké vody stoupala pára. Madame de Montchevreuil měla zvlhlé hnědé vlasy vyčesané ve volném drdolu a zasněně se na něj usmála. V dlani svírala měkkou žínku a jemně přejížděla po svých ramenou. „Nepomůžete mi?“ promluvila v tichu, kdy jen na pozadí tiše praskalo dřevo v hořícím krbu. Na malý okamžik zaváhal a její ruka se zatím přesunula níž a pomalu postupovala okolo malých kulatých ňader. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213062