Málem mohl skončit v rakouském vězení. Linecká policie zahájila již v srpnu 1913 pátrání po Hitlerově pobytu, protože se nedostavil k odvodu. Vyhýbat se vojně bylo trestáno vysokou pokutou. A odchod z Rakouska, aby ji nemusel nastoupit, se pokládal za zběhnutí, za což hrozilo vězení. Na základě výpovědí jeho příbuzných v Linci a spolubydlících z ubytovny v Meldemannstraße a s pomocí vídeňské policie byla posléze nalezena stopa vedoucí do Mnichova, kde místní policisté prozradili svým lineckým kolegům, že Hitler je přihlášen od 26. května 1913 u Poppových v Schleißheimerstraße 34.67 Hitler byl šokován, když se 18. ledna 1914 v neděli odpoledne objevil u Poppových příslušník mnichovské kriminálky s předvoláním, aby se do dvou dní dostavil do Lince k odvodu, jinak bude pokutován a odsouzen do vězení. Na Hitlera bylo ihned uvaleno domácí vězení do doby, než bude vydán rakouským úřadům.68 Z neznámých příčin odkládala mnichovská policie doručení předvolání několik dní před onou nedělí, takže Hitlerovi zbýval jen krátký čas, aby nařízení vyhověl a objevil se v Linci do úterý. Toto zpoždění spolu s Hitlerovým nuzným zjevem, nepatrnou sumou, kterou měl při sobě, kajícným vystupováním a poněkud lítostivým vysvětlováním pohnulo rakouský konzulát v Mnichově, aby na jeho postavení shlížel s určitým soucitem. Hitlerovu telegrafickou žádost, odeslanou v pondělí 19. ledna, aby bylo pozdrženo předvolání k nástupu na vojnu do Lince do 5. února, linecký městský soud zamítl. Jenže příslušný telegram z Lince dorazil do Mnichova ten den příliš pozdě – na konzulátu už bylo zavřeno. Následující ráno se jím konzulát zabýval s obvyklou byrokratickou liknavostí, takže ho Hitler dostal teprve ve středu 21. ledna v devět hodin ráno, tedy den poté, co se měl do Lince dostavit. Štěstí opět stálo při Hitlerovi. Přesto však nemohl o vážnosti situace pochybovat. V silném rozrušení sepsal tříapůlstránkový dopis, v němž pokorně doznával vinu, že se nenechal zaregistrovat na podzim roku 1909, kdy prožíval velice těžké chvíle a ocitl se úplně na dně; tvrdil, že tak učinil následně v únoru 1910 a o věci od té doby neslyšel, třebaže byl po celý čas přihlášen na policii ve Vídni.69 Zapůsobil na konzulární úředníky, kteří usoudili, že „věc stojí za přezkoumání“, a linecký soud mu udělil povolení, aby se – jak žádal – dostavil do Salcburku, nikoli do Lince, a to 5. února. Nepostihla ho ani pokuta, ani vězení, a navíc jeho cestovní výlohy uhradil konzulát. Poté, co se řádně dostavil do Salcburku, byl beztak shledán příliš slabým, než aby mohl absolvovat vojenskou službu.70 Z problémů, které si sám způsobil, vyvázl Hitler s notným leknutím a ostudou, ale jinak se zdravou kůží. Ovšem ještě po letech se bude muset vypořádávat s tím, že se budou jeho političtí protivníci snažit z tohoto případu vytloukat kapitál.71 Horečně se snažil spisů zmocnit ihned po anšlusu, leč neúspěšně: těsně předtím, než se materiály mohly dostat do rukou gestapa, byly převezeny do bezpečného úkrytu a zveřejněny až v padesátých letech.72 Hitler se vrátil ke svému rozevlátému životu příležitostného umělce, ovšem nikoli na dlouho. Nad Evropou se stahovala mračna. V nebývale výstižné, vzrušené
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213060