Kapitola 7
Stíny života
černozelená tvář začala bíle svítit, jak začala stvůra vyzařovat světlo v přípravě na detonaci. Z takovéto blízkosti by ho creeper jistě zabil. Vše, co stačilo udělat, bylo seknout po té bestii, aby přerušil detonační proces, ale byl příliš paralyzován strachem; strachem a panikou. Nedokázal se pohnout. Jak se blížil výbuch, syčení creepera zesilovalo. A pak najednou z temnoty vystřelil šíp a zasáhl creepera do hlavy. Tato rána zastavila creepera a přiměla jej obrátit se ke zdroji útoku. Ze stínů vyletěl další šíp a trefil creepera tentokrát do hrudi. „HEJBNI SEBOU!“ zakřičel hlas z temnoty. Rozkaz Gameknighta dostatečně vyprovokoval, aby se dal do pohybu. Vytáhl svůj očarovaný meč a sekl po nestvůře dřív, než mohla zareagovat. Cítil, jak se meč střetává s tělem netvora a zakusuje se mu do kůže. Creeper začal syčet a opět svítit, jak se pokoušel vybuchnout, ale Gameknight nezaváhal ani na vteřinu. Máchl zlatým mečem a sekl jej do boku. Z temnoty vylétly další šípy, které ho proklály, a detonační proces se přerušil. Creeper se znovu a znovu rozsvěcoval rudě, jak Gameknightovy údery nacházely svůj cíl. A pak tvor zmizel, HPéčka naprosto spotřebována dvojitým útokem, a na místě, kde stál, zůstala malá hromádka střelného prachu. To bylo jen tak tak. Gameknight se začal třást při pomyšlení, jak blízko smrti se ocitl. Proč jsem tak ztuhl? pomyslel si. Proč jsem nezaútočil na toho creepera hned, jak jsem ho uviděl? Proč jsem… „Jsi blázen nebo co?“ pronesl ženský hlas ze tmy. „To byl creeper. Nemůžeš tam jen tak stát… hýbeš se… zabíjíš… jinak se sám necháš zabít.“
97
Minecraft_2_tisk4.indd 97
9. 11. 2015 14:52:16 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213028
Mark Cheverton: Bitva o Nether
Vystoupila z dlouhého stínu, který začal olizovat opačnou stranu ulice, růžový svit západu slunce pomalu tmavnul. Byla mladá – ještě ne dospělá, ale už ani dítě. Něco mezi. Jasně rudé vlasy jí spadaly přes ramena, spleť kudrlin zářila ve světle zapadajícího slunce a rámovala jí obličej šarlatovou gloriolou. V ruce třímala luk, šíp byl založený a připraven k vypuštění, ostnatá špička mířila na něj. „Kdo jsi? Co tady děláš?“ dožadovala se. „Jsi uživatel… snad škodič?“ Natáhla luk a šípem mu zamířila na hruď. „Éééééé… jmenuju se Gameknight999 a jsme tady, jen abysme pomohli,“ vykoktal. „Jak vidíš, jsi tu trochu pozdě a moc nápomocný taky nejsi.“ „Nevadilo by ti mířit s tou věcí někam jinam?“ řekl a svým mečem ukázal na šíp. „Co kdybys nejdřív ty odložil ten meč?“ odsekla. „Nevěřím ničemu, co při sobě nosí zlatý meč. To je meč netherské stvůry, nejspíš prasečího zombíka. Jak to, že ho máš ty? Jsi nějaká nová netherská stvůra?“ Ustoupila o krok, posunula se dále ze stínů a o trochu víc natáhla luk. „Nebuď směšná,“ řekl mladý hlas z ulice. Byl to Řemeslník. „To je Gameknight999, Uživatel-jenž-není-uživatelem, a pátráme tu po těch, co přežili.“ „No, jednoho jste našli, akorát že já vaši pomoc nepotřebuju,“ řekla a obrátila se k Řemeslníkovi, zatímco se blížil. Její tvář prozrazovala překvapení, když uviděla mladého chlapce v tradičním úboru vesnického řemeslníka. „Kdo jsi?“ „Jsem Řemeslník, jak vidíš,“ řekl a doširoka rozpřáhl ruce, aby ukázal svůj černošedý plášť v barvách své profese. „Ale teď
98
Minecraft_2_tisk4.indd 98
9. 11. 2015 14:52:16 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213028
Kapitola 7
Stíny života
se musíme dostat někam do bezpečí. Stmívá se. Pojďte, objevil jsem bezpečné místo, kde se můžeme na noc schovat.“ S pocitem většího bezpečí díky přítomnosti Řemeslníka odložil Gameknight svůj meč. „Schovat se? Kdo se chce schovávat?“ zeptala se žena, zatímco pomalu sklonila luk, svůj výhružný pohled stále upřený na Uživatele-jenž-není-uživatelem. „Cože?“ zeptal se Gameknight. Žena se na něj mlčky dívala; její důvěru si zatím zcela ne získal. Náhle se do okolí rozlehlo hrozivé úpění. Gameknightovi přejel po páteři záchvěv strachu, protože na ulici se objevila skupina zombíků. Žhnoucí slunce již zcela zapadlo. Jejich chladné, černé oči si ho okamžitě všimly a zombíci se k němu začali sunout, paže rozpřažené. Světlo z pochodní se jim odráželo od jejich jako břitva ostrých drápů a na chvíli vytvořilo dojem, jako by svítily. Řemeslník se postavil po bok svého přítele. „Gameknighte, počítám jich osm… je jich moc. Co chceš dělat?“ Rozhlédl se kolem sebe a spatřil úzkou uličku, která ubíhala mezi zadními stranami dvou domků; zdi podél uličky byly stále netknuté. Vzpomněl si na pavouky, které vedl po údolí. „Zavedeme je do támhletý uličky,“ řekl Uživatel-jenž-není-uživatelem a ukázal svým zlatým mečem. „Lovkyně, ty najdi nějaké výhodné místo, odkud budeš střílet do uličky, a buď připravená, zavedeme je k tobě.“ „Já od stvůr neutíkám,“ řekla, zatímco založila šíp. „Prostě udělej, co Uživatel-jenž-není-uživatelem říká,“ odsekl Řemeslník. „A přestaň se chovat jako hlupačka.“ „No tak,“ řekl Gameknight. Mysl mu pracovala na plné obrátky.
99
Minecraft_2_tisk4.indd 99
9. 11. 2015 14:52:16 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213028