„Měla jsi společnost, tak jsem nechtěl rušit…“ řekl jsem asi dost naštvaně. „Jo. Docela zajímavej chlapík. Biolog.“ „Dal ti aspoň vizitku? „No jistě.“ „A ty jemu?“ „Proč se ptáš?“ „Promiň. Myslel jsem, že by to mohl bejt třeba kandidát na eSPéčko. Slušelo vám to…“ „Jsi opilej. A já taky. Nepůjdem domů?“ Tu noc jsme se nemilovali. Ani nemyli. Oba jsme byli opilí. Padli jsme do postele a usnuli. Ráno se mi Tereza omlouvala. „Promiň, přehnala jsem to, jak se napiju, jsem jak utržená ze řetězu.“ „Co je to utržená ze řetězu?“ zeptal jsem se nejapně. „Jsem prostě jiná, nekontroluju se.“ Bylo mi, jako bych vstoupil pod studenou sprchu. Nepřemýšlel jsem v tu chvíli vlastně ani tak moc o včerejším večeru. Proč by si mladá holka po relativně dlouhém studijním půstu nezaskotačila při tanci. To jsem nepokládal za žádné provinění. Biolog mě sice štval, ale ani on se ničím neprovinil. Přišel pozdě jako obvykle, jako obvykle zamířil k nejhezčí ženské v sále a ta v tu chvíli seděla sama u stolu. Nemohl tušit, že k někomu patří. A Tereza si s ním chvilku popovídala a přišla za mnou. Tedy žádné drama. Dokonce, zřejmě pro mé uklidnění, biologa ještě v taxíku kvalifikovala na „mamánka“ a vyřkla nad ním další diskvalifikační ortel tím, že vypadal sice dobře a rozhodně nebyl hloupej, ovšem neměl ani sto osmdesát centimetrů, což je u Terezy pro chlapa absolutní minimum. Drama se ve mně začalo odehrávat jinak a jinde, tak, že jsem začal přemýšlet o úplně jiných večerech. O těch, na kterých s Terezou nebudu. Přemýšlel jsem o tom, že pojede na nějaký kongres, kde se přece večer taky pije a tančí. Včera mi řekla: „Tak tady bych si tedy eSPéčko nevybrala.“ Tak asi ne. Ale ve společnosti úspěšných a vzdělaných a dobře oblečených chlapů? Když se trochu napije? A bude zase jak utržená ze řetězu? Tereza si všimla, že se netvářím příliš radostně. Myslela si, že je to má reakce na včerejšek.
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213025