„Měla jsi společnost, tak jsem nechtěl rušit…“ řekl jsem asi dost naštvaně. „Jo. Docela zajímavej chlapík. Biolog.“ „Dal ti aspoň vizitku? „No jistě.“ „A ty jemu?“ „Proč se ptáš?“ „Promiň. Myslel jsem, že by to mohl bejt třeba kandidát na eSPéčko. Slušelo vám to…“ „Jsi opilej. A já taky. Nepůjdem domů?“ Tu noc jsme se nemilovali. Ani nemyli. Oba jsme byli opilí. Padli jsme do postele a usnuli. Ráno se mi Tereza omlouvala. „Promiň, přehnala jsem to, jak se napiju, jsem jak utržená ze řetězu.“ „Co je to utržená ze řetězu?“ zeptal jsem se nejapně. „Jsem prostě jiná, nekontroluju se.“ Bylo mi, jako bych vstoupil pod studenou sprchu. Nepřemýšlel jsem v tu chvíli vlastně ani tak moc o včerejším večeru. Proč by si mladá holka po relativně dlouhém studijním půstu nezaskotačila při tanci. To jsem nepokládal za žádné provinění. Biolog mě sice štval, ale ani on se ničím neprovinil. Přišel pozdě jako obvykle, jako obvykle zamířil k nejhezčí ženské v sále a ta v tu chvíli seděla sama u stolu. Nemohl tušit, že k někomu patří. A Tereza si s ním chvilku popovídala a přišla za mnou. Tedy žádné drama. Dokonce, zřejmě pro mé uklidnění, biologa ještě v taxíku kvalifikovala na „mamánka“ a vyřkla nad ním další diskvalifikační ortel tím, že vypadal sice dobře a rozhodně nebyl hloupej, ovšem neměl ani sto osmdesát centimetrů, což je u Terezy pro chlapa absolutní minimum. Drama se ve mně začalo odehrávat jinak a jinde, tak, že jsem začal přemýšlet o úplně jiných večerech. O těch, na kterých s Terezou nebudu. Přemýšlel jsem o tom, že pojede na nějaký kongres, kde se přece večer taky pije a tančí. Včera mi řekla: „Tak tady bych si tedy eSPéčko nevybrala.“ Tak asi ne. Ale ve společnosti úspěšných a vzdělaných a dobře oblečených chlapů? Když se trochu napije? A bude zase jak utržená ze řetězu? Tereza si všimla, že se netvářím příliš radostně. Myslela si, že je to má reakce na včerejšek.
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213025
„Honzo, promiň, já jsem ti nechtěla udělat ostudu. Vím, že tě tam všichni znají a že jsi mě možná chtěl předvést jako seriózní paní doktorku. A já se ti tam předvedu jako bláznivý jelito…“ „Ne, Terezko, mně to nevadilo, fakt se nic nestalo…“ řekl jsem asi nepříliš přesvědčivě. „Ale asi jo, když se takhle tváříš,“ řekla Tereza, podívala se na hodiny a vyskočila z postele. „Promiň, ale budu už muset běžet. Můžu se ještě mrknout do mailu?“ ukázala na můj počítač. „Jasně. A to se… nebudeme… ani milovat?“ pocítil jsem nutnost nějak přerušit, přebít tu žárlivost a nejistotu, kterou ve mně vzbuzovaly představy, jaké to bude, až se Tereza příště utrhne ze řetězu. Někde. S někým… „Honzo, nezlob se, ale když se na tebe podívám… přijde mi to, jako bych se tím sexem teď měla vykoupit ze svýho prohřešku. A to mi přijde… nepatřičný. Já to takhle nechci, omluvila jsem se ti…“ řekla, zapnula počítač na psacím stole a naťukala svoji adresu a heslo. „Nespáchala jsi žádnej prohřešek…“ řekl jsem a snažil se tvářit přátelsky. To se mi zřejmě tak úplně nedařilo. „Tak proč se tváříš jako kárnej senát?“ řekla Tereza už trochu naštvaně. „Jedinej chlap, kterej mi kromě tebe sahal při tanci na zadek, byl ten tvůj výbornej kámoš. To jsem mu měla dát pěstí?“ dodala. Pak se však se zaujetím zadívala do jakéhosi e-mailového textu. Zahlédl jsem v něm pouze Don Giovanni… v pátek… Víc jsem nestihl. Tereza hbitě nastavila odpověď a vyťukala jednu větu. Tu jsem stihl. Díky, těším se. Tereza „Musím být v deset doma, zastaví se u mě naši,“ řekla mi, když se oblékala. Nebyl jsem schopen říct vůbec nic. Věděl jsem, že se dočkala. Že půjde na operu. Že se těší. Ale nevěděl jsem s kým. Nemohl jsem se zeptat. To se přece nedělá, koukat někomu přes rameno, když si vyřizuje soukromou korespondenci… „Kdy se uvidíme?“ zeptala se mezi dveřmi. Možná mi tím dotazem chtěla udělat radost. Většinou jsem se ptal já a nedostal jsem odpověď. „Mám lístky na koncert Tichý dohody na pátek,“ zalhal jsem. „Ale to nemůžu,“ odpověděla. „Tak to je škoda,“ řekl jsem, „snad seženu někoho, kdo se mnou půjde.“
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213025
Obraz jedenáctý: TICHÁ NEDOHODA Tichá dohoda po pětadvaceti letech. Velký bilanční koncert, na jehož vizuálním provedení se podílel můj syn. Radostná hrdost otce, jehož studující dítě si vybrali ke spolupráci o generaci starší muzikanti, se mísila se sžírající nejistotou milence, jehož partnerka (tedy partnerka na HS…) hned následující den půjde do opery. S někým jiným. Napsal jsem Tereze, že jsem si spletl datum, že koncert Tiché dohody je ve čtvrtek, nikoli v pátek. A zeptal se, jestli se mnou půjde. Napsala mi úplně totéž jako tomu, s kým půjde další den na tu operu. Díky, těším se. Tereza Krátce před koncertem jsme se setkali se synem. Na chvíli ve mně převládla radost a chuť si ten koncert vychutnat, nemyslet na nic jiného… Vůbec jsem si neuvědomil, že ta hudba nemusí být pro Terezu srdeční záležitost, natož taková, jako byla pro mne. Když kapela vznikla, bylo mi pětadvacet a Tereza poprvé otevřela školní slabikář. Po půli koncertního maratónu v nabitém sále kulturního domu Vltavská mi řekla, že je unavená. Jeli jsme k ní. Když jsem vyšel z koupelny, bylo v celém bytě zhasnuto. I v ložnici. Nikdy jsme se nemilovali potmě. Ale já jsem se chtěl milovat. Tedy chtěl, spíše tak nějak… musel. Byla by to už druhá noc v jednom týdnu strávená s Terezou bez milování… Nebyla to ale vůbec ta správná touha. Byla to křeč. Jakási zoufalá nutnost potvrdit si, že mi Tereza ještě patří. Neodmítla mne, ale byl jsem si vědom toho, že bych ji měl nechat spát, že se chovám sobecky a nepatřičně. Že to zhasnuté světlo znamenalo jasnou výzvu, že by se mělo spát. Po milování rozsvítila lampičku. Všiml jsem si, že má její přikrývka jiné povlečení. I ona zaregistrovala, že jsem si toho všiml. „Dala jsem Ti svoji peřinu, jestli ti to nevadí, spala tu kámoška a už jsem to nestačila převlíct.“ Kámoška… Chtěl jsem se zeptat, jestli to náhodou nebyl kámoš. A jestli tu nebude spát zas zítra. Jako po tý opeře. Chtěl jsem říct, že v tom případě by se z toho převlékání asi musela zbláznit. Řekl jsem ale něco úplně jiného. „Tys byla svému manželovi nevěrná?“¨ „Jo,“ odpověděla mi Tereza bez váhání. 103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213025