výsměšné poklony, jeho výslovnost slov samozřejmě, ano, udělám, jeho dva prosté vtipy, položené každý den na společný talíř… …i temnější spílání jako věčný gejzír vycházející z úst inženýra směrem k Jindřišce, moderní Moně Lise, zasazené do fantastické krajiny destilačních chladičů… …její mlčení, mlčení toho, jenž ví, proč je mu spíláno (ó kdyby tak byla zdravá)… …a snad i mé nekonečné obchůzky (po kolena vždy vězím v zemi), když s myšlenkou kamsi uletělou a hlavou jakoby trochu vyšinutou z běžné dráhy utíkám stále někam za obzor stěn. (Jestli v ranách na těle podlahy, jež vychodily mé nohy, je souš po poesii, měl tehdy pravdu inženýr.)… …nic se nezmění, naše studny jsou i našimi hroby, krev údělu zachovává svůj koloběh…
(105)
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212996