19. února Emelie si pustila telefon na hlasitý odposlech. Magnusův hlas: „Děvče, můžete na chvilku ke mně?“ Všichni advokáti byli pro Magnuse „hoši“, lhostejno, jestli jim bylo o patnáct let víc než jemu, a advokátkám říkal buď „děvče“, nebo „zlatíčko“. Emelie si vzala poznámkový blok a zvedla se ze židle. Znovu si vzpomněla na motivační rozhovor. Teď už to bylo jasné. Hodiny ukazovaly půl desáté. Josephine ještě nedorazila, mohla proto používat hlasitý odposlech. Její kolegyni by to jinak rušilo, navíc Magnus chtěl, aby tahle záležitost zůstávala zvlášť důvěrná. Přešla do jeho kanceláře. Magnus seděl, v jedné ruce sluchátko. „Zavřete za sebou dveře,“ poprosil ji. „Chystám se zavolat Carlu-Johanovi a Catharině Schaleovým, Philipovým rodičům, dám to nahlas. Chtěl jsem, abyste byla u toho. Před chvílí se něco stalo, něco velmi znepokojujícího.“ „Co?“ „Nevím přesně, přišla mi jenom zpráva. Posaďte se.“ Byla nesmírně šťastná, že dotáhla tu DD zprávu, a dokonce se ctí. Poslední hodiny práce: jedním slovem šílené. Klient bude spokojený, tím si byla jistá. Roztřásla se ale teprve dnes ráno. Zvykla si už řešit nejrůznější právnické otázky, se kterými neměla žádnou předchozí zkušenost. Tak to 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212914
u středně velkých kanceláří chodilo, od advokátů se očekávalo, že budou klientům k dispozici a budou odpovídat na jejich dotazy, ale nemohli si dovolit mít na každou právní oblast zvláštního experta, jako například u obrů typu Mannheimer Swartling nebo Vinge. Jenomže tohle, tedy pátrání po pohřešovaném člověku… Tady nešlo o nový právnický oříšek. Byl to úplně nový typ úkolu, docela jiná práce. V jejích očích se to rovnalo přistání na Marsu. Její okamžitá spontánní reakce byla tatáž jako u Teddyho, přestože se oba na první pohled lišili tak moc, jak si jen dokázala představit. Že by měli jít na policii. Ale Magnus mu stejně jako jí vysvětlil odmítavý postoj rodičů a znovu připomněl onen případ Sebastiana Anderssona, kdy mohli únosci v bulvárním Expressenu sledovat policejní vyšetřování den za dnem. „Tak je to s celebritami vždy. Kdyby Schaleovi nebyli, kým jsou, důvěřoval bych policii víc.“ Když se do případu pustili, zeptala se Magnuse, odkud by měla podle něj začít. Odpověděl jí: „To už je tak hrozně dávno, co jsem se právem zabýval z tohoto hlediska… Asi budete vědět nejlépe sama, jak na to.“ „Ale tohle vlastně není právo.“ „Ne, to máte pravdu.“ Žádná další diskuze na toto téma se nekonala. Klasický přístup společníka. Postarat se o navázání vztahu s klientem, ale vlastní práci hodit na někoho jiného. Snažila se najít něco na Googlu, hledala na stránkách policie a některých neziskových organizací. Missing People a Pohřešované děti. Narazila tam na obecné pokyny: – Víte, kde se osoba naposledy nacházela? – Máte přístup k telefonu nebo internetovému bankovnictví pohřešované osoby? Zjistěte, kde naposledy používala platební kartu. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212914
– Obvolejte všechny nemocnice v okolí; zkontrolujte, jestli se v některé z nich nenachází. Magnus jí popisoval, jak se na to celé vlastně přišlo. Philipovi rodiče by asi nereagovali tak rychle jako tentokrát, kdyby bývalo bylo všechno jako obvykle. Podle Carla-Johana a Cathariny Schaleových si se synem příliš často nevolali. Sem tam se setkali, ale ani to nebylo nijak zvlášť obvyklé. Carl-Johan sice figuroval v předsednictvu jedné ze synových společností, to ale znamenalo jen pár občasných schůzek. Philip mohl být pryč klidně několik dní, aniž by si toho všimli. Svou roli však sehrála náhoda. Carl-Johan si koupil novou brokovnici a pojal nápad, že by mohl svou starou pušku darovat synovi. Snažil se Philipa dohonit už nejméně týden, dokonce zvonil u něj doma, ale Philip neotevíral. Carl-Johan pořád ještě toužil připravit Philipovi obrovské překvapení, a tak alespoň napsal lísteček a hodil ho synovi do schránky. Philipe, kloučku, vždycky jsi byl můj nejmilovanější. Proto chci, abys dostal mou starou… Chci, aby sis ji užil. Teď jsi někde venku a… Zavolej taťkovi! Tohle nebylo Carlu-Johanovi vůbec podobné, nikdy nic takového nedělal. Philip by mu měl zavolat ještě ten večer, hned, jak si lístku všimne. Ale možná přespává u své přítelkyně. Možná ten vzkaz objeví až další večer? Nebo až ten další? Pak už to ale Carlu-Johanovi začalo připadat podivné. Proč se Philip neozývá? Opravdu si chtěl o své staré superrychlé pušce se synem promluvit. Zkoušel mu volat, ale jeho telefon byl vypnutý. Ani ten v kanceláři nebral. A když ho to náhodou přepojilo k Ianovi, neměl ani on nejmenší ponětí, kde se Philip zdržuje. Tehdy pojali podezření. Ale jistí si být přece nemohli. Den poté náhodou narazili na Axela Nilssona, Philipova přítele. Popisoval jim, jak byl Philip před něko100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212914