a dokonce snad pocit ze všech nejnebezpečnější, sebepohrdání. Přitřepetala ve své široké kytlici a bez ustání křičela: „Kücük hanim! Slečno! Prosím, nenechávejte Sato samotnou!“ To lidské nic jen ze samých tenkých kostiček škemralo mrtvolně širýma a přesto drzýma očima, z nichž sálala taková odhodlanost, že se jí nebylo možno vyhnout. Iskuhi ani Ovsanna se tváří v tvář tomu tvorečku nikdy nedokázaly ubránit odporu, ba někdy až dokonce hrůze. Dokonce i když byla vymydlená a učesaná, budila v těch dvou fyzický hnus. Teď však, jakkoli byla trapnou přítěží, nezbylo než škvrně posadit na zadní sedadlo. Čeledín Gevorg se posadil vedle kočího. Gevorg se narodil v Adaně. Jednou, ještě jako výrostek, při jedné z nesčetných „událostí“ dostal po hlavě kolbou pušky a od té doby byl z něho dobromyslný blbeček. Nemluvil, jenom koktal. A kdykoliv na něj přišel záchvat tanečního bláznění, tak jako na Sato její toulavost, nevěděl si ani s ním nikdo rady. Ta obřadná pominutost, pro niž se mu také říkalo „tanečník“, byly tiché a docela nevinné záchvaty popadající ho jen málokdy, většinou jen když ho něco rozrušilo. Jinak ale Gevorg poctivě pracoval, topil v kamnech, nosil vodu, štípal dříví, staral se o zahradu a s mlčenlivou náruživostí dřel za dva. Kolik cenných dětí i dospělých bych byl mohl zachránit, projelo Aramovi myslí, a Bůh mi pošle nedospělou přestupnici a slabo myslného! Pastorovi připadalo, že v tom je snad významná odpověď na jeho vlažné a neobětavé chování vůči zeitunským vyhnancům. Sato ovšem posedla bezuzdná a obludná veselost. Špičatými koleny se tiskla k Iskuhi, smála se a škytala na všechny strany, jako kdyby vyhoštění bylo tím nejskvělejším dárkem, jaký si lze vymyslet. Možná že ještě nikdy nejela vozem. Vystrčila svou vyzáblou ruku s širokými šerednými nehty z vozu jako přes okraj nějakého člunu a nadšeně ji vláčela vzdušnou kýlní brázdou. Všechno dokládalo, že je blahem bez sebe nad tím, co ji potkalo; u ostatních však budila jenom nevoli a hněv. Pastor, který jel na koni vedle vozu, pohrozil Sato, nebude-li sedět klidně, že ji bez okolků z vozu vyhodí anebo jí přinejmenším sváže ruce. Vyčerpávající pouť do Ayntapu – dvakrát museli přenocovat v bědných vesnických chanech – proběhla beze zvláštních příhod. V Ayntapu si pak tři dny odpočinuli. Arménská obec, poté co přišel telegram E. C. Woodleye, hned připravila čerstvé koně. Od chvíle, co včera dorazil do města první transport se Zeituňany a zdejší Arméni 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212871