sdělení, ve kterém uváděl, kde je podle něho chyba v Gödelově odvození. Jenže tentokrát to byl systematický a pečlivý Chandra, jenž se dopustil matematické chyby. Astronom z Caltechu H. P. Robertson, který spolu s Friedmannem a Lemaîtrem prosazoval myšlenku rozpínání vesmíru, napsal o rok později přehledný článek o stavu kosmologie a v něm Gödelův vesmír pohrdavě zavrhl. A Einstein? Ten zapnul svou příslovečnou intuici, která hrála klíčovou roli při všech jeho velkých objevech, ať už to byla speciální či obecná teorie relativity nebo jiné práce. Byla to ovšem pohříchu tatáž intuice, jež ho vedla k zamítnutí Friedmannova a Lemaîtrova řešení a k ignorování plného významu řešení Schwarzschildova. Gödelovo řešení komentoval tak, že „Gödelův vesmír je důležitým příspěvkem k obecné teorii relativity“, ale je třeba rozmyslet, zda jej nelze „vyloučit na fyzikálním základě“. Gödelovo řešení Einsteinových rovnic se zdálo být příliš bizarní, než aby mohlo mít nějaký reálný dopad na skutečný přírodní svět. Gödel sám až do své smrti v roce 1978 stále pátral po nějakých astronomických pozorováních, jež by podporovala jeho řešení a ukazovala, že má reálnou fyzikální důležitost. V nějakém smyslu však bylo Gödelovo řešení exemplárním příkladem toho, co na obecné relativitě mnohé fyziky odpuzovalo: byla to matematická teorie, jež měla i bizarní řešení. Taková teorie by neměla žádnou relevanci pro reálný svět. Když se v roce 1935 Institut pro pokročilá studia poprvé snažil
získat Roberta Oppenheimera, bylo to v době, kdy se slibně rozjížděla jeho škola v Berkeley a začínala získávat jméno, a tak nabídku tehdy odmítl. Po krátké návštěvě v Institutu napsal svému bratrovi, že „Princeton je ústav duševně chorých: jeho solipsistické kapacity osamoceně září v naprosté opuštěnosti. Einstein je zcela bláznivý.“ Nikdy se mu nepodařilo zcela zbavit nepříznivých dojmů z Einsteinových pozdějších prací. V roce 1947 však Oppenheimer přijal místo ředitele Institutu. Jeho jmenování se setkalo i s odporem. Einstein a Hermann Weyl
|
100
Kapitola 5.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212855