duje lidská přirozenost v našich vzájemných vztazích a v mravní atmosféře našeho společného života. A konečně snad mohu říci, že jsme ještě v temnotě, pokud jde o úlohu, kterou mají normálně mít v časných a politických věcech zákony týkající se přímo duchovního života, jako je zákon vzájemného odpouštění. 10. Zanechme nyní těchto poznámek o pokroku našeho detailního poznání jednotlivých požadavků přirozeného zákona. Nyní půjde o určité prvotní, velmi obecné a nerozlišené poznání základních principů přirozeného zákona. Zde musíme za pomoci etnologie vypracovat pojem toho, co označím jako základní dynamická schémata přirozeného zákona, jejichž význam zůstává velmi neurčitý. Jsou to pouze obecné rámce či orientační nástiny, vyplývající z toho, čeho je v těchto prvotních, „primitivních“ stadiích schopno poznání pomocí náklonnosti. Můžeme například myslet na tak obecné a nediferencované principy, jako jsou tyto: vzít život člověku je závažnější než vzít život nějakému zvířeti; rodinná skupina se musí připodobnit pevnému strukturnímu typu; sexuální vztahy se musí podřídit určitým daným mezím; jsme povinni se obracet ke skutečnosti Neviditelného; jsme povinni společně dodržovat určitá pravidla a zákazy. Myslím, že těchto pět obecných pravidel odpovídá základním náklonnostem, o nichž mluví svatý Tomáš ve svém pojednání o přirozeném zákoně.21 A dodám, že tato pravidla jsou součástí poznání „V člověku je především sklon k dobru podle přirozenosti, kterou má společnou se všemi substancemi, pokud si každá substance žádá zachovat vlastní bytí podle své přirozenosti. A podle tohoto sklonu patří k přirozenému zákonu to, čím se zachovává život člověka a čím se brání opaku. Za druhé je v člověku sklon k tomu, co mu náleží
21
99
maritain_kor7.indd 99
23.5.2014 14:08:07 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212774