ŠIMON PÁ NEK – A BY DOBRO NE ŠKODILO
Jednou z odpovědí je starat se i o podmínky v mimoevropských táborech. Jde o primitivní věci: Zda je bezpečno za mojí buňkou či stanem. Zda fungují toalety. Zda se dá nakoupit a nějak smysluplně trávit čas. Zda děti mohou chodit do školy. Kde si zahrát fotbal. Migrace není samozřejmě něco, co se dá zapnout či vypnout. Ale dá se ovlivňovat. A právě nezapomínejme i na tyto věci, aby se motivace lidí opouštět utečenecké tábory zbytečně nezvyšovala. Takže jaký je ten koktejl opatření, aby se vlna zmírnila? Bojovat proti pašerákům lidí. Starat se o tábory a rozvojovou pomoc. Podporovat státy a jejich policii ve státech, odkud tito lidé proudí. Což jde samozřejmě jen tam, kde je partner, tedy ne například v rozvrácené Libyi. Jde o mozaiku řady věcí, které migraci nezastaví. Ale ti lidé třeba začnou zvažovat, zda ještě rok nepočkat v táboře. Zda nezkusit štěstí i v nějaké okolní arabské zemi. Pojďme úplně do středu mozaiky. A tam jsou ohniska utečeneckých vln. Začnu tím, o čem moc nevím, což je subsaharská Afrika. Ano, pracujeme v jižním Súdánu, ale Súdánci zde nejsou. Pracujeme ve východním Kongu, Etiopii, Angole, ale většina lidí přichází z pásu Mali, Nigérie, Eritreji… A proč se například v Eritreji najednou vzedmula taková uprchlická vlna? Vždyť tam nikdo asi nepamatuje osvícenou demokratickou vládu… Nyní je to ale diktatura. Cenzura. Neuvěřitelně špatné místo pro život, kde elita z chudé země vysává prostředky pro své politické a ozbrojené složky. Pokud bych to měl k něčemu přirovnat, tak snad k Barmě za vlády vojenské junty.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212725