jste za uplynul˘ rok vykonal a jak se vám dafiilo, zatímco jiní dobfií rytífii umírali pro ãest Její Eminence?“ Murthas otevfiel ústa, ale Nimbus byl rychlej‰í. Otoãil se k dámû a pokraãoval: „Má paní, uji‰Èuji vás, Ïe vás nemusí uráÏet chování sira Hadriana. Není divu, Ïe si vás nev‰iml. Stejnû jako my v‰ichni totiÏ ví, Ïe Ïádná poãestná dáma by nikdy jako první neoslovila cizího muÏe jako lehká Ïena, jeÏ se pokou‰í prodávat na ulici.“ V‰ichni tfii teì na tutora nûmû zírali. „JestliÏe stále hledáte své místo, sire Hadriane, je to tudy,“ pravil Nimbus a táhl ho pryã. „Je‰tû jednou vám v‰em pfieji pfiekrásnou Zimní slavnost!“ Nimbus ho zavedl k Ïidli u konce stolu, která byla dosud prázdná. „Uf,“ vyhrkl Hadrian obdivnû. „Právû jsi ty muÏe nazval zbabûlci a princeznu kurvou.“ „Ano,“ pfiisvûdãil dvofian, „ale udûlal jsem to velmi zdvofiile.“ Mrkl na nûj. „Odteì se snaÏte vyh˘bat potíÏím. Seìte a usmívejte se. Musím jít.“ Vplynul do davu a cestou zdravil lidi máváním. A Hadrian se uÏ zase cítil, jako by se pohyboval v mofii vajec. Ohlédl se a spatfiil princeznu s Murthasem, jak ukazují jeho smûrem a smûjí se. Nedaleko stáli dva muÏi a pozorovali ho. Se zaloÏen˘ma rukama se opírali o sloup, ovinut˘ ãerven˘mi stuhami. Nápadné na nich bylo, Ïe jako jediní z hostÛ mûli meãe. Hadrian tu dvojici poznal, protoÏe je vídal ãasto. VÏdy se drÏeli ve stínu, postávali na druhé stranû místnosti nebo hned za dvefimi – jeho osobní hlídaãi. Odvrátil se a opatrnû se usadil. Popotáhl si ‰aty a pokou‰el se vzpomenout si na v‰echno, co ho Nimbus uãil: sedût rovnû, neo‰ívat se, vÏdy se usmívat, nikdy nezaãínat rozhovor, nepou‰tût se do niãeho, co nezná, a vyh˘bat se pohledÛm do oãí, leda by ho nûkdo pfiimûl ke konverzaci. JestliÏe bude nucen pfiedstavit se, mûl se vÏdy radûji uklonit, neÏ si potfiásat rukama. KdyÏ mu podá ruku dáma, mûl by ji jemnû políbit na hfibet. Nimbus mu poradil nûkolik v˘mluv, které by mûl mít pfiipraveny, aby hovorÛm pokud moÏno unikl, a doporuãil mu, aby se vyh˘bal skupinám tfií a více lidí. NejdÛleÏitûj‰í bylo pÛsobit uvolnûnû a nepfiitahovat pozornost. Kdesi vpfiedu hráli minstrelové na loutny, ale pfies davy lidí, ktefií se pfiesouvali jako v neviditelném proudu, na nû nevidûl. Co chvíli se ozval v˘buch neupfiímného smíchu. Doléhaly k nûmu útrÏky jízliv˘ch poznámek. Dámy si v tom vedly mnohem lépe neÏ muÏi. „Ach, drahá, ty ‰aty jsou prostû úÏasné!“ Vysok˘ Ïensk˘ hlas, jenÏ se zvedl nad hukot davu. „Vsadila bych se, Ïe jsou – 114 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212701
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.