zachrání.“ Pohodila hlavou směrem k Demetře, která netečně civěla do podlahy. „Ale když jsem se doslechla, že můžeme narukovat i my, bez královské krve, hlásila jsem se jako první. Prostě jsem chtěla něco udělat, stejně jako princezna Kamila. Pro všechny holky z Černých Blat je tvoje sestra opravdovská hrdinka.“ „O tom nepochybuji,“ odpověděla Demetra, aniž vzhlédla. Její slova zůstala viset ve vzduchu, všichni čekali, co bude následovat, Demetra už však nic nedodala. „No, já tu nejsem kvůli čarodějnicím. Pokud tedy nepočítáte mou střelenou matku,“ řekl Bazil. Aniseta s Evi se uchechtly, Demetra s Magdou mlčely. Rozhostilo se tíživé ticho, jen Bazil nervózně podupával. Nakonec se z vedlejší pryčny ozvala Magda. „Já tu vlastně taky jsem kvůli matce.“ V přítmí pod loučemi se z jejího výrazu nedalo nic vyčíst, ale hlas měla napjatější než obyčejně. „Ona… před několika měsíci zemřela.“ Bazil přestal bubnovat nohama o podlahu. Demetra se na Magdu soucitně zadívala. „A sakra,“ zaklela Aniseta. „To mě moc mrzí, Magdo,“ řekla Evi. „Vážně.“ „To je v pořádku. Koneckonců, krejčovskou pannu mi může dělat táta.“ Usmála se a utřela si slzu. „Ale co to plácám, k tomu jsem ho nutila i za mámina života. A máma taky.“ Smíchem zaplašila slzy a skupinka pookřála, jako by seděla u neviditelného táborového ohně. „Tvé mámy je mi moc líto, Magdo,“ ozvala se Demetra. „Dost už,“ rozhodla Magda a naposledy popotáhla. „Umřela a s tím už nikdo nic nenadělá. Ale co ty, Evi, co sem přivedlo tebe?“ Evi ztuhla. Žaludek se jí zkroutil jako klubko hadů. Nedělej to, Evi, nedělej to… Horečně se pokoušela vymyslet nějakou dostatečně poutavou báchorku. Když se však podívala Magdě do
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212689