Brendan S i m m s : z ápa s o evro p sko u nadvl ád u
10 2
tím oficiálně uznal, že v průběhu předcházejících třiceti let v Evropě vznikl nový geopolitický systém, v jehož rámci zcela ustoupila do pozadí habsburská hrozba a středem zájmu na politickém kolbišti se náhle staly údajné neoprávněné nároky Ludvíka XIV. na zavedení univerzální monarchie. Nové uspořádání se prosazovalo rovněž v severní a východní Evropě. V červnu roku 1696 zemřel Jan Sobieski a jeho smrtí zároveň skončilo i období polského obrození. Mnohé záleželo na výběru jeho nástupce. Téhož roku se ruský car Petr I. vydal – teoreticky inkognito – na cestu, při níž se chtěl z první ruky seznámit s pokročilými státy západní Evropy, aby mohl po návratu lépe modernizovat Rusko. Jeho impérium se teprve krátce předtím jen obtížně vymanilo z odvěké izolace, když vyslalo diplomatické představitele do Rakouska, Dánska a Holandské republiky, a krátce poté následovalo zřízení velvyslanectví ve Velké Británii a Prusku. Měsíc nato zemřel švédský král Karel XI. a po něm nastoupil na trůn dospívající Karel XII. Mezitím Rakušané v roce 1699 dovedli uzavřením karlovického míru k vítězoslavnému konci válku s Turky. Osmanská říše byla nucena odstoupit Rakousku většinu území, která do té doby ovládala v Uhrách, Slavonii, Sedmihradsku a v některých částech Chorvatska, kdežto Podolí, Kamenec Podolský a část Ukrajiny připadly Polsku a Azov Rusku. Oba systémy se však v důsledku toho, že se na úsvitu nového století v balíčku octly nahoře dvě zcela nečekané karty, téměř současně propadly do hluboké krize. Velmoci se zabývaly otázkou, kdo nastoupí po slabomyslném a bezdětném španělském králi Karlu II. Vyhlídky na to, že by se jeho dědicem mohl stát nejpřijatelnější z nápadníků trůnu – vnuk Ludvíka XIV. Filip z Anjou –, vyvolávaly hrozivý přízrak nesmírně rozsáhlého bourbonského soustátí zahrnujícího samotnou Francii, Španělsko, Sicílii a Neapolsko, španělskou zámořskou říši a samozřejmě i Španělské Nizozemí. Takové impérium by bylo ještě hroznější, než jaké bylo v dobách Karla V. Další z nejvážnějších nápadníků španělského trůnu, totiž Karel Rakouský, by byl jen nepatrně méně hrozivý, poněvadž by ve své osobě znovu spojil obě hlavní linie habsburského rodu. Jediným řešením tudíž bylo rozdělení, ale různé kompromisní návrhy předkládané v letech 1699–1700 z těch či oněch důvodů ne uspěly. Dohody nebylo dosaženo ani do listopadu roku 1700, kdy Karel II. zemřel. V poslední vůli jednoznačně stanovil, že země španělské
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212488