Velký problém od zavedení nevolnictví představuje alkoholismus, který zjevně nelze vymýtit. Ivan Franko odhaduje, že kolem roku 1850 bylo v Haliči celkem 23 tisíc šenků, ve kterých se nalévala místní, převážně vysokoprocentní, pálenka. To znamená, že na jeden šenk připadalo přibližně 230 obyvatel. V jiných obcích ale panovaly mnohem kurióznější poměry: v okresním městě Žovkva (Żółkiew) v blízkosti Lvova připadá dle novinového článku jeden šenk na dvacet dospělých obyvatel. Hostinští, kteří si šenk pronajímají, bývají ve východní Haliči bez výjimky Židé, což dodatečně přispívá k již tak vyhraněným antisemitským náladám. Židovské šenky se označují za hnízda všeho zla, která ničí v jádru zdravého lidského ducha. V západní části země, stejně jako ve slovenských oblastech Horních Uher, venkovské šenky provozují i sedláci. V policejních kronikách regionálních deníků se odráží bída prostého venkovského obyvatelstva. Kupříkladu v novinách Gazeta Samborska se lze dočíst, že jistý Michał Janiszewski ze vsi Wola Baraniecka byl za krádež dvou housek v hodnotě šesti krejcarů potrestán šesti hodinami arestu, zatímco Maciej Beherycz z Uherců si za krádež ředkve neurčité hodnoty musel odpykat trest čtyř hodin arestu. O několik dnů později byl Beherycz 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212456
přistižen při krádeži několika cibulí v hodnotě dvanácti krejcarů, za což byl odsouzen ke stejnému počtu hodin arestu. Selig Leib Kupfermann ze Sambiru (polsky Sambor) musel zaplatit pokutu dvacet krejcarů, protože pod pultem schovával chleba určený k prodeji. Katarzyna Leniecová z vesnice Kulczyce dostala trest 24 hodin arestu za to, že Ruchel Baumwollspinnerové odcizila šátek v hodnotě 23 krejcarů. Nejčastěji se však arest a pokuty udělují za podnapilost a s ní spojené nepřístojné chování nebo za odpor proti státní moci. S ohledem na velmi rozšířenou podvýživu, špatné životní podmínky a další negativní faktory je překvapivé, že Halič přesto vykazovala úctyhodný nárůst obyvatelstva. Porodnost tam byla vyšší než ve většině Evropy. „Obyvatelstvu, které již tak vydělává velmi málo, trpí chudobou a stravuje se velmi nuzně, se nad to rodí mnohem více dětí než v jiných zemích,“ konstatuje Szczepanowski rezignovaně. Mezi lety 1850 až 1900 činil přírůstek obyvatelstva 60 %, počet obyvatelstva vzrostl ze 4,5 na 7,3 milionu. V důsledku toho se bída a nouze venkovského obyvatelstva razantně zhoršila. Již tak malá selská hospodářství se nadále zmenšují. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212456
Jenže obdělávání tak malých políček už mnohdy neuživí ani hospodáře a jeho rodinu, o možnosti prodeje na trhu ani nemluvě. Roku 1892 činí průměrná velikost selského hospodářství pět jiter, roku 1896 už jen čtyři jitra, přičemž dvě jitra odpovídají přibližně jednomu hektaru. V Haliči není téměř žádný průmysl, který by mohl zaměstnat rok co rok se zvětšující nadbytek pracovních sil. Daně a odvody jsou vysoké, z čehož plyne nezadržitelné zadlužování malých, beznadějně zaostalých hospodářství. Sedláci netouží po ničem jiném než po pozemcích, získat vlastní kus půdy k obdělávání představuje hnací sílu emigrace obyvatelstva. Opustit na nějakou dobu statek, péči o něj přenechat ženě a v cizině vydělat peníze na hospodářství — to vnímají jako slibné řešení své tíživé situace. Možností je vícero: mohou pracovat na poli v jiných zemích habsburské monarchie nebo za hranicemi, v německých zemích, v Dánsku, ale také v Rusku nebo Rumunsku. Nebo v Americe. Potřebují větší pozemek a půdu, větší pole, větší louky, aby jako sedláci mohli přežít. Dočasné vystěhovalectví bývá přirozeně spojené se spoustou rizik. Co když se vyhlídka dobře placené práce v Americe nenaplní? Co když se ukáže, že sliby vystěhovaleckých agentů 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212456