„Dobře, bude se jmenovat Fred Flange,“ řekl Peter, který pohotově vymyslel nějaké jméno jako z Goon Show. Šel jsem tedy za Mattem, kterému právě vypršela smlouva s jeho nahrávací společností a jeho sláva rychle upadala, a zeptal jsem se ho: „Nebude vám vadit, když píseň nevydáme pod vaším jménem?“ Myslím, že byl trochu zklamaný a možná doufal, že ho ta píseň opět přivede na výsluní, ale nechal si vyplatit dvacet pět liber a na desce vyšlo, že úvodní skladbu zpívá Fred Flange. Výsledek byl dobrý. Peter nazpíval zbývající písničky a rozdíl ve zpěvu mezi ním a Mattem je velký. Na desce je například také klasika ‚Peter Sellers Sings George Gershwin‘, což je přesně to, co Peter nazpíval: „George… Gershwin.“ Další z mých oblíbených písní na tomto albu je jeho pojetí písně ‚Wouldn‘t It Be Lovely‘ z muzikálu My Fair Lady, kterou zpívá jako Ind, takže to zní jako ‚Wouldn‘t It Be Lubberly‘ a v pozadí znějí sitáry a další indické nástroje. Podobný přístup jsem uplatňoval i u dalších komediálních desek. Když jsem pracoval s Peterem a s ostatními, naším cílem bylo natočit takovou desku, kterou by si lidé poslechli po čase znovu. Šlo mi hlavně o to, abychom nenahráli desku k popukání, kde je hodně prvoplánových vtipů, protože takové desky se snadno oposlouchají. Opakovaný vtip není vtipem. Ale když slyšíte, jak Irene Handlová zmatená z Petera říká láhev borjolais místo beaujolais, můžete v jejich klábosení pokaždé najít něco nového, čemu se můžete zasmát. Takový humor snese opakování často proto, že obsahuje kombinace slov, které člověku uvíznou v paměti. To platilo především o představení Beyond the Fringe. Když jsem kvůli něčemu zklamaný, pokaždé je ocituji: „Nebyl to tak velký požár, se kterým jsem počítal.“ A když odcházíme, každý z rodiny odříká: „Máš klíč? Máš konzervu? Máš otvírák?“ Z průpovídek se, myslím, stala asi nejuniverzálnější „goodness gracious me“, tedy propáníčka, ze stejnojmenné písně. S Peterem jsme desku nahrávali právě v době, kdy natáčel film The Millionai-
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212420