malu nám brát to, co nade vše milujeme a uctíváme, až nás nakonec zničí, nebo přijmeme proces uzdravení plynoucí z přijetí naší bolesti a budeme si plnými doušky ve zdraví užívat života. Osobně si myslím, že právě to je záměrem výroku z Tomášova evangelia, který zní: „Jestliže zplodíte, co je ve vás, to, co máte, vás zachrání. Jestliže to v sobě nemáte, to, co v sobě nemáte, vás zahubí.“ Těžkosti, stejně jako odměny, které plynou z používání tohoto pravidla v životě, možná nejlépe vystihují slova svatého Františka. Ten o svém životě říká: „Bylo snadné milovat Boha ve všem krásném. Hlubší moudrost mě však poučila, abych spatřoval Boha ve všem.“ To znamená v ošklivých zážitcích stejně jako v těch krásných. Volba je jenom na nás. Pokud se rozhodneme pro uzdravení, je požehnání cestou, jak jej dosáhnout. Jakmile životě zvolíme cestu požehnání, existují obecně tři druhy či skupiny lidí v každé situaci, kterým je třeba požehnat. Přestože vždy samozřejmě existují výjimky, nejčastěji musíme žehnat těm, kteří trpí, příčině utrpení a těm, kteří se stali součástí tohoto procesu a byli opuštěni. Tyto skupiny si teď stručně popíšeme. Požehnání trpícím: Nejdříve ze všeho zaměřujeme své požehnání na zřetelné utrpení těch, kterým bylo ublíženo. V některých případech, jako tomu bylo v případě 11. září či tragédie v Beslanu, může mezi námi a těmi, kteří téměř nepředstavitelnou ztrátu prožívají,
Hovory s Bohem.indd 98
17.4.2015 12:42:19
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS212372