Leonořin boj a recepty čtené na dobrou noc
Armáda se pokusila odříznout povstalecké zásobovací cesty převzetím kontroly nad čtvrtěmi Nordsjælland, Frederiksberg, Vanløse a Valby. Část politiků nalevo od středu se přesunula z Christiansborgu pryč a připojila se k OBF. Totéž učinila i část armády a policie. Pro stát to znamenalo složitou situaci, protože co lze dělat, když povstane vlastní obyvatelstvo? Když se nejedná jen o několik málo pomatenců z levicově orientované mládeže, ale o mnoho stovek tisíc, asi čtyřicet až padesát procent obyvatelstva? O zcela obyčejné lidi, kteří chodí do práce a mají rodiny? Lze napadnout své vlastní lidi? Smí se proti nim plánovat útok? Na vlastní krajany, své bratry a sestry? Pokud si vzpomínám, jako první použil těžké dělostřelectvo proti spoluobčanům Napoleon. Nechal přitáhnout do ulic děla a střílel do demonstrantů, protože to prostě byli vzbouřenci. Kontrarevoluci to okamžitě zastavilo, jenže tohle si dánský stát samozřejmě nemohl dovolit. Po dlouhou dobu se tudíž nedělo nic. Armáda vyčkávala na akce OBF, a pokud docházelo k nějakým ofenzivním operacím, šlo nanejvýš o vyhazování silnic a mostů do vzduchu za účelem zničení zásobovacích tras OBF. Jednoho dne vjeli vojáci s tanky do ulice Nørrebrogade. Nikdo nemohl nic dělat. Prostě přijeli, vystříleli obrovské díry do silnice u stanice Nørrebro a náměstí Sankt Hans Torv a do dalších strategických míst, takže jsme touto oblastí nemohli projet se zásobovacími vozy. Odstřihli proud, teplo a vodu. 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211781