Ta, která naslouchá (Naslouchající)
Vstoupení do Ticha Ta, která naslouchá vzpomínala na první zkušenost v lidském těle z doby, kdy přišla ze Světa Duchů na Zemi. Od té doby uběhlo mnoho, mnoho měsíců a přesto byl tento sladký zážitek v její paměti stále svěží a dával jí útěchu v náročných chvílích, kterými procházela při službě lidským dětem. Její smysly se ponořily do vůní a pocitů toho dávného okamžiku a nechaly ji cestovat zpět do vzácné vzpomínky na první procitnutí. Ta, která naslouchá přijala svou lidskou podobu v obrovské jeskyni, která byla úplně černá. Ať se rozhlížela sebevíc, byla obklopena jen naprostou tmou a ohromnou nicotou. Nevěděla, že lidskýma očima může spatřit krásu světa. Byla obklopena vůní vlhké země, slabým nakyslým pachem rostoucích krápníků a čistou sladkou vůní vlastního těla. V temnotě si poprvé uvědomila své tělo z masa a kostí, těšila se z hladké kůže a pružných, hezky tvarovaných svalů. Dotkla se hlavy a překvapilo ji, jak vlasy jemně kryjí ramena a spadají až k bokům jako plášť, který ji chránil před chladem jeskyně. S každým dalším pohybem vnímala různé povrchy. Drobná zrníčka oblázkového písku pokrývala zem pod ní a jemně jí masírovala nohy. Slyšela kapky vody kapat ze stropu nad hlavou a občas ucítila jednu nebo dvě na kůži a užívala si nový pocit, který se šířil tělem. Měkké oblé tvary břicha a prsou byly úplně jiné než silné a svalnaté nohy, které měla zkřížené na zemi pod sebou. Konečky prstů objížděla své rty a všimla si, že jsou plné a měkké a kůže byla jiná než na bradě a tvářích okolo. Když se dotkla očí a objevila jejich tvar, užasla nad tím, že víčka tvoří ochranu pro citlivé kulaté bulvy pod nimi. Jedno oko se začalo čistit od necitlivého doteku a poslalo dolů po tváři jednu slzu. Všimla si nového a neznámého pocitu nepohodlí a mokra. Zapamatovala si, že některé části tohoto těla jsou velmi citlivé a musí s nimi zacházet jemně. 83
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211726