Kapitola dvanáctá HROMOVÝ KLÍN Roku 1837 jsem končil se studiem práv a musel jsem se rozhodnout, jaká bude má další životní dráha. Bylo to velmi trudné rozvažování. Vzhledem k mému problému s mluvením nepřicházela v úvahu advokacie, která je založena na rétorické obratnosti; obdivoval jsem JUDr. Josefa Františka Friče, jenž byl jen o sedm let starší než já, ale již se stal natolik proslulým obhájcem, že jeho soudní řeči kolovaly na univerzitě v opisech jako studijní materiály; vydělával tolik, že si pořídil výstavný dům v Pasířské ulici, přímo naproti Palackým, a aby toho nebylo málo, byl právě tohoto roku jmenován zemským advokátem. Znal jsem ho jen zběžně, párkrát jsem ho zahlédl ve škole, kam docházel za profesory na konzultace; proto jsem byl poněkud vyveden z míry, když jsme se s ním z ničeho nic střetli v předpokoji u Palackých, kam jsme s Havlíkem právě přinášeli dokončenou čtvrtou část přepisu díla Jana Skály ze Zhoře. Frič byl zrovna na odchodu, loučil se s Palackým, ale zastavil se, když jsme pozdravili, a upřel na nás zkoumavý pohled. „Budoucí kolegové, jestli se nemýlím?“ „Ano,“ pokývl Palacký, „to jsou studenti právnické fakulty, pánové Karel Havlík a Karel Erben.“ Uklonili jsme se a Havlík prohlásil, jak nás těší, že můžeme osobně poznat nejlepšího z českých právníků a blahopřát nejen jemu, ale i sobě, že do funkce zemského advokáta byl povýšen tak opravdový a upřímný vlastenec. „Umíte obratně lichotit, pane Havlíku,“ usmál se Frič. „Nezbývá, než abych se také odvděčil komplimentem; slyšel jsem od pana Palackého, jakou záslužnou práci konáte pro Vlastenecké muzeum. Ona celá historie českého soudnictví, nejstarší královské zákoníky, zvykové právo, to všechno je dosud pole neorané, kde lze najít zajímavá poučení i pro současnost. Velká příležitost pro mladé badatele! O tom si musíme co nejdříve promluvit. Zastavte se s přítelem některou středu vpodvečer u nás, pořádáme salony pro okruh našich přívrženců. Chodívají tam zajímaví lidé a vedou se přínosné debaty o politice, umění a vědě.“ Odporoučel se – a my jsme jen zírali. Ale to ještě neměl být konec příjemných překvapení.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211574