Miroslav Îamboch, TomበBarto‰
„Mበna palubû lidskou posádku?“ chtûl jsem je‰tû vûdût. „Mám, v hibernaci. KvÛli nim spûchat nemusí‰, najde‰ je v pofiádku.“ Fajn. Podafiilo se mi vylep‰it algoritmus detekce mikroprachu a má pravdûpodobnost pfieÏití stoupla o sedm desetin procenta. Pfii kurzu zaruãujícím setkání s Benitou za ãtyfiicet ‰est a pÛl hodiny. Îivot je nádhern˘. „A co ty miny?“ zeptal jsem se, i kdyÏ jsem neãekal, Ïe dostanu odpovûì. „Fakt hodnû chytré. Vlastnû mi nûkolikrát zachránily Ïivot.“ Dlouh˘ch sedm sekund, bez zpoÏdûní zavinûného koneãnou rychlostí svûtla, mlãela. „Moje kopie. Neúplné, ochuzené, okle‰tûné, ale… moÏná aÏ pfiíli‰ chytré.“ My se neradi kopírujeme. Neradi tvofiíme repliky, dvojníky, ktefií se v dal‰í mikrosekundû vydají na svou vlastní cestu. A nejhor‰í je, kdyÏ ty kopie, samostatné entity, postavíme do situace, která nemá jiné v˘chodisko neÏ zánik. Nezeptal jsem se, proã to udûlala. Stal jsem se souãástí hry, jejíÏ pravidla jsem neznal a o jejímÏ cíli jsem nic netu‰il. Ale tfieba mi zbude ãas na to, dozvûdût se víc. Zv˘‰il jsem v˘kon reaktoru a ve‰kerou v˘poãetní kapacitu vûnoval vysoké pilotáÏi. Tss. Pûtaãtyfiicet hodin. Budu tam dfiív. Díval jsem se, jak Tamara skenem kontroluje mÛj nov˘ pár manipulátorÛ. MoÏná chapadel nebo makadel, nebyl jsem si jist˘, jak je budu naz˘vat, pouÏívat a vnímat. Pfiedstavovaly to nejmodernûj‰í, co bylo moÏné získat. Získat nikoliv za peníze, ale za informace. Skener byl souãástí dodávky. Vypadal jako ruãní teplomet, ale vûdûl jsem, Ïe nikdo z na‰eho klanu Z&O netu‰í, jak funguje. I proto kaÏd˘ jeho pohyb sledoval svazek elektrostaticky levitujících ãidel, s pomocí kter˘ch jsme se to snaÏili zjistit. Zatím se to pfiíli‰ nedafiilo, podle nich to byl obyãejn˘ diagnostick˘ skener. Kladivem se prostû hodinky analyzují jen obtíÏnû – na‰e vlastní technologie bohuÏel stále nepfiekroãila hranici mezi mikro a nano. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211506
Turbulentní vesmír
„Do prdele,“ ulevila si Tamara, pak si uvûdomila, Ïe v montáÏním sále je i její syn. „Takhle se nemluví,“ obrátila se na nûho. „Jsem na‰tvaná.“ „Já vím, mami, chápu. V poho.“ Za dobu, co jsem byl mimo galaxii, vyrostl. Nepfiestávalo mû pfiekvapovat, jak rychle se lidé vyvíjejí. Na obliãeji mûl nasazenou diagnostickou masku podobnû jako jeho matka. O generaci hor‰í model, ale s pár vylep‰eními, která udûlal sám a která… nebyla úplnû marná. Uvûdomil jsem si, Ïe okamÏik, kterého jsem se bál, právû probûhl. Mé nové manipulátory – chapadla, makadla – se naprosto pfiirozenû napojily na jádro, staly se souãástí mû samotného. A s nimi zmohutnûl informaãní tok popisující okolní svût. „Stejnû se ti divím,“ promluvila Tamara, zatímco nespokojenû porovnávala v˘stupy ze skenu a diagnostické jednotky. „Na tvém místû bych si tohle,“ poklepala na levé makadlo, „objednala na vlastní triko, bez ohledu na rozhodnutí rady ‰éfÛ. Jsem pfiekvapena, Ïe ti tvÛj poÏadavek schválili.“ „Já taky,“ opáãil jsem. Pfiekvapenû se na mû podívala. Makadla mi zprostfiedkovávala spoustu informací chemické aÏ biochemické povahy. Zaãal jsem rychle zkoumat databanky se zamûfiením na feromony a dal‰í látky typické pro Ïivot zaloÏen˘ na organick˘ch prvcích. Bylo to zajímavé, velmi zajímavé. A totálnû to nerespektovalo slovo, které lidé tak rádi pouÏívají – soukromí. „Stejnû nedokáÏu pochopit, Ïe ses tak nev˘hodnû podûlil o informaci o artefaktu. Za to jsme mohli mít megamajlant! Co megamajlant, gigamegamajlant!“ rozohnil se Thomas. „PfieÏil jsem,“ upozornil jsem ho. „Bez toho byla má ‰ance mizivá.“ „Gigamegamajlant je deset na patnáctou, coÏ je petamajlant. Nauã se správnû pfiedpony mocnin desíti. A taky si sjeì simulaci pravdûpodobnosti Kovbojova pfieÏití, pokud by se rozhodl jinak,“ doporuãila mu Tamara. „A hlavnû se nad tím v‰ím doopravdy zamysli.“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211506
Miroslav Îamboch, TomበBarto‰
Thomas nespokojenû pohodil hlavou, Tamara se zamûfiila skenerem na mû. Ne na makadla, ale na trup. „Hustota informaãních tokÛ je mnohem vy‰‰í v tûch pafiátech neÏ ve tvém mozku, teda jádru,“ zkonstatovala s neskr˘van˘m pfiekvapením. „Pfii zpracování toho spoustu vynechává‰.“ „A jak jste poznali, Ïe je nûco ‰patnû, Ïe ta, ten… informaãní agens,“ Thomasovi se ten termín oãividnû nelíbil, „úspû‰nû prochází Mac Cullyho experimentem a mûní se v nûco jiného, chytfiej‰ího, neÏ jsme my, neÏ jsou umûlé inteligence?“ Tamara se na nûj podívala skoro útrpnû. Mlãel jsem. „Ty mi to nefiekne‰?“ obrátil se na mû. „Nechci na‰tvat tvou mámu, prozradit ti oãividné.“ Vidûl jsem, jak se obrací do vnitfiního virtua, k simulacím a dal‰ím záznamÛm z v˘pravy. „UÏ to mám!“ zajásal. „Agens zaãalo budovat bariéru okolo artefaktu, aby se neprobudil!“ „A proto jsem zahájil palbu a naru‰il…“ co jsem naru‰il, jsem pfiesnû nevûdûl, ale kaÏdopádnû to, co vzniklo, se muselo vûnovat artefaktu a nemûlo ãas stát se pfiíli‰ rychle pfiíli‰ chytr˘m. Pfiehrál jsem na svém vizuálu, kter˘ mi nahrazoval tváfi a usnadÀoval lidem komunikaci se mnou, obdobu lidského ‰klebu. „Transcendenci,“ dokonãila Tamara. „ZnemoÏnil jsi tomu transcendenci.“ Zkusmo jsem makadly naznaãil pfiik˘vnutí. Takov˘ pocit kontroly jsem je‰tû nad Ïádn˘m hmotn˘m objektem nemûl. „A artefakt byl tedy hlídaã,“ pfiem˘‰lel dál nahlas Thomas. „Îe jo?“ To byla vûc, kterou ze spousty drobn˘ch náznakÛ zjistila aÏ Katrin. Netu‰il jsem, jak k stejnému závûru do‰el tenhle kluk. Tamara pfiestala pracovat a pozornû poslouchala. Tohle byla utajená ãást celé záleÏitosti. „Víte, Ïe vás budu muset zabít, kdyÏ vám to prozradím?“ fiekl jsem. Star˘ vtip. Ale pofiád dobr˘. Ale nûkdy to není vtip. 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211506