Miroslav Îamboch, TomበBarto‰
„Mበna palubû lidskou posádku?“ chtûl jsem je‰tû vûdût. „Mám, v hibernaci. KvÛli nim spûchat nemusí‰, najde‰ je v pofiádku.“ Fajn. Podafiilo se mi vylep‰it algoritmus detekce mikroprachu a má pravdûpodobnost pfieÏití stoupla o sedm desetin procenta. Pfii kurzu zaruãujícím setkání s Benitou za ãtyfiicet ‰est a pÛl hodiny. Îivot je nádhern˘. „A co ty miny?“ zeptal jsem se, i kdyÏ jsem neãekal, Ïe dostanu odpovûì. „Fakt hodnû chytré. Vlastnû mi nûkolikrát zachránily Ïivot.“ Dlouh˘ch sedm sekund, bez zpoÏdûní zavinûného koneãnou rychlostí svûtla, mlãela. „Moje kopie. Neúplné, ochuzené, okle‰tûné, ale… moÏná aÏ pfiíli‰ chytré.“ My se neradi kopírujeme. Neradi tvofiíme repliky, dvojníky, ktefií se v dal‰í mikrosekundû vydají na svou vlastní cestu. A nejhor‰í je, kdyÏ ty kopie, samostatné entity, postavíme do situace, která nemá jiné v˘chodisko neÏ zánik. Nezeptal jsem se, proã to udûlala. Stal jsem se souãástí hry, jejíÏ pravidla jsem neznal a o jejímÏ cíli jsem nic netu‰il. Ale tfieba mi zbude ãas na to, dozvûdût se víc. Zv˘‰il jsem v˘kon reaktoru a ve‰kerou v˘poãetní kapacitu vûnoval vysoké pilotáÏi. Tss. Pûtaãtyfiicet hodin. Budu tam dfiív. Díval jsem se, jak Tamara skenem kontroluje mÛj nov˘ pár manipulátorÛ. MoÏná chapadel nebo makadel, nebyl jsem si jist˘, jak je budu naz˘vat, pouÏívat a vnímat. Pfiedstavovaly to nejmodernûj‰í, co bylo moÏné získat. Získat nikoliv za peníze, ale za informace. Skener byl souãástí dodávky. Vypadal jako ruãní teplomet, ale vûdûl jsem, Ïe nikdo z na‰eho klanu Z&O netu‰í, jak funguje. I proto kaÏd˘ jeho pohyb sledoval svazek elektrostaticky levitujících ãidel, s pomocí kter˘ch jsme se to snaÏili zjistit. Zatím se to pfiíli‰ nedafiilo, podle nich to byl obyãejn˘ diagnostick˘ skener. Kladivem se prostû hodinky analyzují jen obtíÏnû – na‰e vlastní technologie bohuÏel stále nepfiekroãila hranici mezi mikro a nano. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211506