za mnou dívaly a ještě víc se chichotaly a Klementýna si s nima něco špitala a nespouštěla ze mě oči. V hlavě mi začalo šrotovat, co by na mně dneska mohlo asi tak být k smíchu. Třeba moje vlasy. Co když ten cop vlastně vypadá docela pitomě a šprťácky? Nebo mám možná na bradě zubní pastu… Nejspíš to ale budou ty ťapácký boty. Připadala jsem si jako šašek, co vyčnívá asi jako bolavý prst. Jak to, že už má Klementýna tolik kamarádek? S tím jejím americkým přízvukem to nejspíš jde samo, a navíc jí mamka kupuje značkový kabelky. Stejně nechápu, co v těch kabelkách vůbec nosí… fixy? Štve mě, že se nemusí doopravdy snažit jako já. Já bych se taky klíďo píďo mohla přestěhovat do Ameriky a být tam okamžitě za hvězdu. Dokonce bych překousla i ten jejich umělohmotný sýr. Taky jsem si všimla, že kluci a holky se spolu na týhle škole moc nebaví. Už to není jako na základce, kde byli všichni tak nějak v jednom chumlu jako koťata a bylo úplně jedno, kdo jste – prostě jste vždycky zapadli mezi ostatní. Will si toho určitě taky všimnul. Napadlo mě, jestli se mnou vůbec bude chtít poobědvat, 103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211503