Sedmý muž (Ukázka, strana 99)

14/ ODKLAD Ukázalo se, že Haines chtěl, aby ho Dan provedl odlehlým, neschůdným krajem, kde chtěl s Buckem pátrat po zlatě. Dan ho neklidně poslouchal. Haines věděl, že nedovedl nikdy nikomu odepřít službu nebo pomoc. Černý Bart ležel u krbu a upřeně hleděl na svého pána. Buck Daniels přistoupil ke Kate stojící na druhém konci pokoje.

Chvěla se a laskala Joan tak prudce, že ji div nerozmačkala.

Buck si k ní přisedl napůl obrácený zády k ohni. „Kate, otočte se trochu, aby vám Dan neviděl do obličeje,“ požádal ji.

Mechanicky ho uposlechla a zeptala se: „Zbývá ještě nějaká naděje, Bucku? Co jsem udělala, že bych si to všechno zasloužila? Nechci žít – chci zemřít!

Chci zemřít!“ „Uklidněte se,“ přerušil ji Buck a svaly ve tváři mu škubaly. „Jestli se budete rozčilovat, brzy se zhroutíte. A nezapomínejte, jak na Dana působí slzy. Uteče z domu jako vyplašený kojot. Tak už se vzchopte!“ Kate se částečně ovládla a odpověděla: „Přemáhám se, jak jen můžu, Bucku.“ „Přemáhejte se ještě víc. Měla byste ho znát lépe než já.

Když je v takovém rozmaru, nesnese, aby se o něm mluvilo.“ Pohlédl na Dana. Bylo jasné, že věděl o všem, co se děje 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211250

Sedmý muž

v pokoji, přestože se skloněnou hlavou poslouchal Hainese. „Mluvte tiše, Kate,“ zašeptal Buck. „Možná ví, že o něm mluvíme.“ Pronesl nahlas jakousi poznámku o Joan, aby vzbudil dojem, že předmětem jejich hovoru je ona. Pak šeptem pokračoval: „Myslete rychle a mluvte tiše! Chcete tady Dana udržet?“ „Proboha, ano!“ „Co když ho tady zastihne šerifova družina?“ „Nemůžeme se vyhýbat zákonu.“ Snažili se mluvit nanejvýš opatrně. Takový rozhovor v Danově přítomnosti se podobal tanci mezi láhvemi nitroglycerinu. Jen jednou na ně Lee vrhl zoufalý pohled ve snaze upoutat jejich pozornost, aby mu přišli na pomoc.

Při hovoru s Danem zvýšil hlas, aby odvrátil pozornost od nich. „Pokud přijdou, Dan se dá do boje.“ „Ne, já vím, že ještě není v bojové náladě.“ „Jestliže se mýlíte, dojde tady k vraždě.“ „Dan nerozlišuje mezi smrtí koně a smrtí člověka.

A navíc si myslí, že má se zákonem vyrovnané účty.“ „Můžeme my nějakým způsobem čelit zákonu?“ „Ano, ale jsou k tomu potřebné peníze.“ „Mám nápad.“ „Jaký, Bucku?“ „Přijměte moji radu. Nechejte ho teď odejít.“ Kate na něho divoce pohlédla. „Kate, vždyť on už vlastně odešel.“ „Ne, ne, ne!“ „Říkám vám, že už odešel. Podívejte se na jeho oči!“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211250

Nezkrotní

„K tomu nemám odvahu.“ „Vidíte ten žlutý žár? Je zase divoký.“ Kate v němé bolesti potřásla hlavou. Buck tiše povzdechl. „Než se rozední, rozpoutá se kolem srubu peklo.“ Vstal a pomalu se vrátil k ohni. Lee mluvil vytrvale a stále se vracel ke svému problému. Dan poslouchal se skloněnou hlavou a hleděl do Bartových očí. Když byl neklidný, upoutal ho Lee přímou otázku k židli. Byla to však nesnadná hra. V této chvíli už možná šerifova družina obkličuje srub. Na Hainesově čele se leskl pot. Srubem zněl jen jeho hlas, který líčil Danovi smyšlené plány. Joan upírala své zadumané oči na Dana. Joan s bolestí tušila, že mezi ní a otcem se náhle vztyčila jakási nepochopitelná přehrada.

Bart ležící před krbem podruhé toho večera vstal. Ještě se úplně nevzpřímil, ani když Dan vyskočil ze židle a postavil se do šera ke stěně. S nevyslovenou otázkou na rtech se Lee odmlčel. Dan a Bart se jako dva neslyšné stíny přikradli ke dveřím a pohlédli do noci. Pak se Dan pomalu vrátil a opět se postavil zády ke stěně. Teprve teď všichni v pokoji uslyšeli blížící se kroky a poté hlučné zaklepání na zadní dveře.

Kate si úlevou oddechla, protože zaklepání bylo hlučné. Ten, kdo zaklepal, nečekal na odpověď. Dveře zaskřípaly a ozvaly se pádné mužské kroky. „To je Gregg,“ řekl Dan klidně.

Dveře do kuchyně se otevřely a objevila se v nich Greggova vysoká postava. „Já jsem tu zas, paní,“ řekl.

100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS211250